11. 10. 2008 Přesun do Malagy – katedrála, Parque Teatro Romano, Alcazaba, Castila Gibralfaro
Dnešním ránem jsme končili s noclehy a začínali se pomalu připravovat na odlet. Ráno bylo poněkud atypické – již od večera foukal velmi silný vítr, v jehož důsledku přestala jít v hotelu elektřina. Trochu nám to zkomplikovalo život, ale nebylo to nic fatálního. Zabalili jsme kufry a chystali se odjet do Malagy, kde bylo nutné v jednu hodinu vrátit na letišti auto. To ale bylo třeba nejprve připravit na cestu – alespoň umýt okna, která byla po nočním a stále ještě trvajícím větru a dešti zanesená jemným pískem a takřka neprůhledná.
Cesty do Malagy se nabízely dvě – první na západ a potom na jih do Malagy, druhá nejprve na jih do Motrilu a pak po pobřeží do Malagy. Zvolili jsme druhou variantu a pak jsme toho minimálně půl cesty litovali. Cesta vedla okrajem Sierry Nevady a za normálního počasí byla zárukou spousty nádherných vizuálních zážitků. Silný vítr však z cesty udělal hotové peklo. Vzduchem létaly různé předměty a lehoučkou Corsu bylo umění udržet na silnici. To se projevovalo zejména na mostech, z nichž některé měly opravdu úctyhodné rozměry.
V některých momentech jsme tam měli docela obyčejný strach, že nás to z mostu sundá dolů. Byla to strastiplná cesta – prakticky až na pobřeží. Tam se situace o poznání zklidnila – Motril je dokonale odstíněn od severu právě pohořím Sierra Nevada a podnebí v něm je ovlivňováno pouze od jihu. Bylo to znát okamžitě po příjezdu – počasí se zklidnilo, aktuální teplota byla 28 stupňů a cestu lemovaly nádherné subtropické rostliny. Dokonalá náplast na předchozí utrpení.
Dále cesta vedla po pobřeží a už byla podstatné klidnější. Na letiště v Malaze jsme dojeli něco po půl jedné, tedy před vypršením lhůty pro odevzdání auta. Ale všechno je relativní. Než jsme našli nějaké místo na zaparkování a posléze kancelář půjčovny Yellow Car, uplynula více než hodina. Když jsem odevzdal klíčky, byl jsem na pokraji sil.
Letadlo nám letělo až ráno a tak jsme měli v plánu dát zavazadla do úschovny, přesunout se z letiště do města a tam nějak přežít zbytek dne. Pak se vrátit na letiště a tam přečkat noc do odletu. Nejprve jsme se tedy začali pídit po úschovně zavazadel. Nějakou dobu trvalo, než jsme se po strastiplném vyptávání dozvěděli, že taková samozřejmá věc na letišti vůbec není. Nejbližší byla v centru na vlakovém nádraží. Tak tedy taxík a hurá tam. Na nádraží jsme se zavazadel zbavili během chvilky a do půlnoci, kdy úschovnu zavírali, jsme měli čas.
Vyrazili jsme tedy konečně za krásami Malagy. Do starého města to bylo asi kilometr a jakmile jsem ho zdolali, naše první kroky vedly – jak jinak – ke katedrále. Ze všech, které jsme během pobytu viděli, se nám tahle zdála být nejkrásnější a to jsme přitom byli už notně zhýčkaní doposud viděnými. Před hlavním vchodem bylo miniaturní náměstíčko, zaplněné kavárenskými stolky a spoustou turistů. Dali jsme si tam kávu a při ní pozorovali tu krásnou stavbu a turisty, snažící se ji zvěčnit svými fotoaparáty.
Malaga - katedrála
Malaga - katedrála
Malaga - katedrála
Malaga - katedrála
Malaga - katedrála
Malaga - katedrála, část slouží i holubům
Malaga - katedrála
Od katedrály vedla naše cesta k patrně nejnavštěvovanější památce v Malaze, pevnosti Alcazaba, obklopené dvojitými hradbami. Její vznik se datuje do osmého století a hradby reprezentují jedno z nejzachovalejších maurských opevnění ve Španělsku. Prohlídka nám zabrala spoustu času, ale nebylo čeho litovat. Procházeli jsme mezi hradbami a vše, co jsme viděli, nám bralo dech. Na samém vrcholu hradeb je dojem završen nádherným výhledem na město a přístav. V našem případě, bohužel, byl výhled ovlivněn silným oparem, který byl důsledkem včerejšího bouřlivého počasí.
Ulička Malagy
Přicházíme k pevnosti
Malaga - pevnost Alcazaba
Malaga - pevnost Alcazaba
Malaga - pevnost Alcazaba
Malaga - pevnost Alcazaba
Malaga - pevnost Alcazaba
Malaga - pevnost Alcazaba
Malaga - pevnost Alcazaba
Město pod námi
Býčí aréna z pevnosti
Malaga - pevnost Alcazaba, muzejní exponáty
Malaga - pevnost Alcazaba
Malaga - pevnost Alcazaba
Katedrála je dominantou města
Pevnost Alcazaba sousedí s dalším skvostem – hradem Gibralfaro, jehož prohlídku jsme měli v ceně vstupného. Tiše jsme předpokládali, že budeme dále pokračovat do kopce směrem k hradu. Ale nic není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Tyto dvě památky jsou od sebe odděleny hradební zdí a až nahoře nám bylo řečeno, že se tam nikudy nedá projít. To pro nás znamenalo jediné – oželet již zdolanou výšku, sejít dolů, popojít kus cesty a znovu se vydat do kopce směrem k hradu.
Stoupání to bylo poměrně nepříjmné a dlouhé, navíc umocněné vedrem. Jediným zpříjemněním byly občasné výhledy na město, přístav a býčí arénu, při nichž bylo možné si trochu odpočinout a popadnout dech. Nakonec jsme ale tu výšku zdolali a odměnou nám byla prohlídka hradního areálu, založeného počátkem 14. století. I zde jsme strávili poměrně dlouhou dobu – procházeli jsme po hradbách, které skýtaly úžasné pohledy na níže položený borový a eukalyptový les nebo na město.
Vcházíme do hradu
Hrad Gibralfaro
Hrad Gibralfaro
Hrad Gibralfaro - pod námi je Malaga
Hrad Gibralfaro
Hrad Gibralfaro
Hrad Gibralfaro
Hrad Gibralfaro
Hrad Gibralfaro
Hrad Gibralfaro
Hrad Gibralfaro
Hrad Gibralfaro - pohled z hradu na přístav
Hrad Gibralfaro
Vyšli jsme z hradu a jeden snímek musí být poslední
Po prohlídce jsme loudavým tempem zamířili zpět k nádraží. Času jsme měli spoustu, jak do vyzvednutí zavazadel, tak i do odletu. Prošli jsme nádraží, které ve všech parametrech převyšuje ty útulky pro nepřizpůsobivé spoluobčany u nás. Vyšli jsme i do ulic, kde se pomalu začínal probouzet ten správný večerní a noční život. Všechny obchůdky, přes den beznadějně zavřené, byly nyní otevřeny a město zářilo do tmy všemožnými reklamami. My už jsme ale byli poměrně utaháni (zejména já) a tak jsme se nakonec rozhodli strávit zbytek noci na letišti. Vyzvedli jsme zavazadla a taxíkem se přesunuli na letiště, kde mezi bděním a poklimbáváním nám uběhnul čas do odletu letadla a tím pádem skončila tato nádherná dovolená.
Fotografie dne:
Malaga - pevnost Alcazaba, pohled na býčí arénu