Andaluzie 2008 – den šestý

3. 10. 2008Cordóba – Alcazar, Mezquita, Židovské město, synagoga

Hned po snídani jsme sedli do auta a vyjeli směrem na Cordóbu, vzdálenou asi 180 km od místa našeho pobytu. Doprovázelo nás jisté vzrušení – doposud jsme se potulovali po celkem blízkém okolí po místech sice nádherných, nicméně nikoliv tak proslulých, jako je například právě Cordóba.

Cesta ubíhala poměrně rychle, většinou tvořená dálnicemi.

Do cíle jsme dojeli zhruba za dvě hodiny a nějakým zázrakem se ocitli bez problémů téměř v centru. Dokonce ani s parkováním nebyly žádné problémy – najednou se před námi objevilo větší parkoviště se spoustou volných míst. Okamžitě jsem tam zahnul a jedinou obavou bylo, kolik to bude stát. Ale starosti to byly naprosto liché – hlídač nám naznačil, že to bude stát právě tolik, kolik mu dáme. Zpočátku jsem si myslel, že mu dost dobře nerozumím a tak jsem mu dal tři eura. Vypadal velmi spokojeně a my tedy taky – v porovnání s cenami v podzemních garážích to bylo podstatně levnější.

Parkoviště bylo doslova pár metrů od historického Alcazaru katolických králů, obklopeného překrásnými zahradami s početnými vodními nádržemi a fontánami. Počasí bylo slunečné a nad zahradami vytvářelo okouzlující rámec. Zdrželi jsme se poměrně dlouho – bylo se na co dívat.

Alcazar - Puerta Sevilla

Alcazar

Alcazar - motorovkou do správného tvaru

Alcazar

Když jsme se dost nasytili prohlídkou Alcazaru, zamířili jsme k našemu dalšímu cíli – mešitě (Mezquita, třetí největší mešita na světě). Další místo, kde jsme se pohybovali s posvátnou úctou k lidskému umu. Mešitu jsme prošli křížem krážem s častými zastávkami spojenými s prohlídkou.

Anděl Rafael, patron města

Mešita (Mezquita)

Sloup s andělem Rafaelem vedle mešity

Mešita (Mezquita) - věž se zvonicí

Mešita (Mezquita) - nádvoří

Mešita (Mezquita)

Dále jsme měli v plánu prohlídku židovské čtvrti (Juderie), která patří k největším ve Španělsku. Dlouho jsme procházeli malebnými, křivolakými uličkami s prostými bílými domky, bohatě zdobenými květinami. Byla to příjemná a uklidňující procházka, kterou jsme si patřičně vychutnali.

Ulička židovského města

Již delší dobu jsme byli na nohou a tak jsme navštívili jednu z mnoha kaváren, kde jsme si chtěli trochu odpočinout. Objednal jsem jednu kávu a zmrzlinu (eis). Za chvíli byla číšnice zpět – přinesla dvě kávy a dvě sklenice naplněné ledem. Zůstala stát u našeho stolku. Zřejmě ze zvědavosti, co s tím budeme dělat. Ale dočkala se pouze toho, že led jsme vrátili a já se pokusil si doobjednat zmrzlinu. Chytila se až na slovo eiscream, které jsem zřejmě měl použít hned na začátku. V klidu jsme dopili kávu (já nechtěnou) a když zmrzlina stále nepřicházela, zaplatili jsme a odešli. Zmrzlinu jsem si pak koupil do kornoutu u pultu při odchodu.

Naše další kroky vedly na nábřeží řeky Guadalquivir, po němž jsme došli až k Římskému mostu (Puente Romano), na jehož opačném konci se skvěla nově opravená věž Torre de la Calahorra, v jejíchž útrobách je v současné době muzeum. Místo jsme důkladně prošli, do muzea jsme však již nezacházeli. Usoudili jsme, že památek a procházek máme pro dnešek dost a tak jsme pomalu zamířili k autu, abychom se vydali na zpáteční cestu.