Rusko 2007 – den patnáctý

---

13.7.2007Novoděviččí klášter, Novoděviččí hřbitov, Moskevský Kreml, Kremelské chrámy, náměstí, Car – zvon, Car – dělo, Kremelské Věže, Kremelské okolí

Dva týdny, nabité událostmi, utekly jako voda v nepřetržitém proudu zážitků. Než jsme se nadáli, tak dnes naposled vyjdeme do města na závěrečnou prohlídku dvou – téměř nejvýznamnějších moskevských pamětihodností – Novoděviččího kláštera s přilehlým hřbitovem a Moskevského Kremlu. Za jiných okolností by to byly „zlaté hřeby“ programu, ale únava z prohlídek a množství památek si vyžádaly svou daň. Dnešní prohlídky budou tedy poplatny povinnosti cestovatelů „být tam“, i když se samozřejmě budeme snažit i z této poslední exkurze si odnést maximum.

---

Fotografie dne:

---

Novoděviččí klášter

Významná památka architektury XVI. – XVII. století, zanesená do seznamu UNESCO. Byl založen velkoknížetem Ivanem III. roku 1524 na počest navrácení města Smolenska (do té doby obsazeného polsko-litevským vojskem) do lůna ruských zemí.

Klášter se stal místem skládání řeholních slibů (někdy nuceně) žen z carských rodin – např. vdova po starším synovi Ivana Hrozného, sestra Petra I. carevna Sofie, jeho první manželka Jevdokije a j.). Od konce XVIII. století do r. 1868 byl klášter využíván církevní mocí jako nápravné zařízení pro ženy z Moskvy a moskevské gubernie, odsouzené Zemským soudem za nevěru.

Hlavní budovou komplexu je monumentální pětihlavý Smolenský chrám s vyřezávaným ikonostasem, vzácnými ikonami a malbami ze 16. – 17. století. Byl postaven současně se založením kláštera podle vzoru Uspenského chrámu v Kremlu. Jídelna, kostel Uspenija a kostely nad vstupními branami s přiléhajícími k nim Mariinskými a Lopuchinskými komnatami jsou velkolepou ukázkou moskevského baroka. Za napolenských válek se příslušnicím kláštera podařilo zachránit jej před vyhozením do vzduchu francouzy, když uhasily zapálené šňůry.

Osud kláštera se radikálně změnil začátkem XX. století. V r. 1922 byl uzavřen a později z něj zřízeno muzeum – filiálka Historického muzea. V r. 1980 se stal rezidencí metropolity Krutického a Kolomenského. V r. 1994 zde byl znovu zřízen ženský klášter a od r. 1995 se zde konají bohoslužby.

Již v XVI. století byl na území kláštera zřízen hřbitov, kam byli pochováváni představitelé církevní a státní moci. Za napoleonských válek pak váleční hrdinové.

---

Novoděviččí hřbitov

Jedno z nejznámějších a nejvýznamnějších míst pohřbívání v Moskvě. Po zaplnění byl hřbitov kláštera v letech 1898 – 1904 rozšířen za jeho jižní stěnu. K dalšímu podstatnému rozšíření došlo v r. 1949 a naposled v 70. létech. Nyní je na ploše 7,5 ha pohřbeno přes 26 000 lidí.

V XIX. století se na Novoděviččím hřbitově začaly objevovat hrobky kupců, spisovatelů a hudebníků, ve XX. století jsou sem pohřbíváni ruští a sovětští vědci, umělci, vojenští náčelníci a hrdinové, politici a státní činitelé. Ve 30. letech za mohutné antináboženské kampaně, kdy jsou rušeny mnohé kláštery a hřbitovy na nich, jsou sem přenášeny pozůstatky významných osobností (např. Spisovatelé Gogol a Čechov, malíři Serov a Levitan, fyziolog Sečenov a j.).

Z pohřbených v nedávné minulosti na Novoděviččím hřbitově si připomeneme mimo jiné:

politické činitele: Chruščev (1894 – 1971), Molotov (1890 – 1986), Jelcin (1931 – 2007)

spisovatele: Majakovský (1893 – 1930), Fadějev (1901 – 1956), Erenburg (1891 – 1967)

hudebníky: Šaljapin (1873 – 1938), Prokofjev (1891 – 1953), Šostakovič (1906 – 1975)

hrdiny Sovětského Svazu: generál Panfilov – neustoupil u Moskvy (1894 – 1941), generál Rybalko – jeho tanky osvobozovaly r. 1945 Prahu (1874 – 1948), partyzánka Zoja Kosmoděmjanská (1923 – 1941), pilot Meresjev – „Příběh opravdového člověka“(1916 – 2001), kosmonaut Běljajev (1925 – 1970), pilot Ivan Kožedub (1920 – 1991) a j.

Je ironií osudu, že vedle hrobů pomocníků katů (spolupracovník Stalina – Kaganovič) jsou stovky jejich obětí, které prošly peklem lágrů (Jakovlev, Tupolev, Landau).

---

Moskevský Kreml

Nejstarší dějiny Moskvy jsou nerozlučně spjaty s Kremlem. Vznikl na soutoku řek Něglinky a Moskvy na vysokém „Borovickém vrchu“ z pokynu suzdalského knížete Jurije Dolgorukého (vládl 1125 – 1157) jako pohraniční pevnost knížectví. V pevnosti-městě („крепость-город“- odsud zřejmě název KREML) se však trvale usídlil až kníže Danil Alexandrovič (vládl 1261 – 1303) – syn znamenitého Alexandra Něvského a zahájil v něm rozsáhlou výstavbu – m. j. založil Archangelský chrám, obnovil opevnění (podle archeologických nálezů průměr použitých kmenů dosahoval 70 cm). Pevnostní stěny tvořily trojúhelník, jehož dvě strany byly chráněny řekami a třetí valem s příkopem.

Co do velikosti zaujímal Kreml asi 1/3 současných rozměrů. Moskva se stává centrem severovýchodního Ruska, byť ještě v tataro-mongolském vazalství („Zlatá Horda“) a moskevský kníže Ivan Kalita (vládl 1328 – 1340) zaujímá vedoucí místo mezi ruskými knížaty (vybírá od všech pro chána daně). Dřevěný kreml trpí častými požáry (nejen válečnými) a nástupce Kality – kníže Dmitrij Donskoj (vládl 1340 – 1389) nechá nahradit dřevěné stavby a stěny kamennými (z „bílého kamene“- vápence – odtud přídomek „bělokamenná).

Ve druhé polovině XIV. stol. bylo v Kremlu postaveno přes 10 kamenných chrámů. Hranice Kremlu se rozšiřují téměř do současných rozměrů. Moskva si upevňuje vedoucí postavení. V 80. létech XV. stol. je prakticky zakončeno formování Ruského centralizovaného státu. Mizí pozůstatky závislosti na tataro-mongolských chánech. Moskva se stává hlavním městem a symbolem Ruské mocnosti. Proudí sem i zahraniční stavitelé – zejména italští. Kreml je přestavován. Koncem XV. stol. je plně dokončena stavba obvodové kamenné zdi se všemi věžemi, postaven knížecí palác (nyní Velký kremelský). V roce 1508 velkokníže Vasilij Ivanovič nechal (na místě dnešního Rudého náměstí) vyrýt 33 m široký a 10 – 12 m hluboký příkop, vyložený „bílým kamenem“, kterým odváděl část vod z řeky Něglinky do řeky Moskvy. Kreml se tak stal svérázným ostrovem těžce dostupným z kterékoliv strany.

Moskevský Kreml XV. – XVI. století

Zachované věže:

1 – Spasská
2 – Senátská
3 – Nikolská
4 – Arsenální rohová
5 – Arsenální střední
6 – Trojická
7 – Kutafjeva
8 – Komendantská
9 – Oružejná
10 – Borovická
11 – Vodovzvodná
12 – Blagověščenská
13 – Tajnická
14 – 1.Bezejmenná
15 – 2.Bezejmenná
16 – Petrovská
17 – Moskvorecká
18 – Konstantino-Jeleninská
19 – Nabatná
20 – Carská (postavena v XVII. stol.)

Začátkem XVII. stol. se bohatnoucí Rusko dostává do polsko-litevské okupace. Teprve zvolením Michaila Romanova na carský trůn (vládl 1613 – 1645) skončí období „smuty“ (t.j. zahraniční okupace a bojarských rozepří) a idea „samoděržaví“ zvítězí. Romanovci upevňují svou moc a projevuje se to i na symbolech – především Moskevském Kremlu. Je nadstavena hlavní kremelská věž – Spasská.

Začátkem XVIII. stol. Petr I. (vládl 1682 – 1725) odňal Kremlu právo být permanentním bydlištěm carů – hlavním městem se stává Peterburg. A až do vlády Kateřiny II (Veliké) se v Kremlu nic nového nepostavilo i když si zvláštní úlohu zachoval (v kremelském Uspenském chrámu byli i nadále korunováni carové a v kremelské Zbrojnici zůstaly uloženy symboly státní moci). Kateřina (vládla 1762 – 1796) nechala v Kremlu postavit budovu Senátu (vně prostou a lakonických tvarů ale s mimořádně bohatým interiérem) a do Moskvy přesunula část senátních pravomocí (soudní a administrativní).

IX. stol. začalo pro Kreml (a celé Rusko) tragicky. 2. září 1812 byla Moskva obsazena francouzy a v budově Senátu byly ubytovány dva pluky vojáků. Napoleon zamýšlel zřídit si v Kremlu svou rezidenci. Při ústupu vydal příkaz vyhodit jej do povětří. Příkaz byl (díky lijáku a uhašení několika zápalných šňůr) splněn jen částečně. Přesto došlo ke značným škodám – úplně byla zničena Vodozvodnaja věž, napůl Nikolská věž, částečně zničena budova Arsenálu, Granovitný palác, značně byly poškozeny kostely. Kremelský palác a Zbrojnici silně poškodil oheň. Při požáru byla poškozena budova Senátu a z její kopule zmizela bronzová socha Georgije Pobědonosca (nyní vyobrazená na vlajce Moskvy). Podle jedné verze se roztavila, podle druhé byla spolu s dvojhlavým orlem z Nikolské brány a velkým křížem ze Zvonice Ivana Velikého odvezena francouzy jako trofej.

Škody byly ohromné, ale proces obnovy probíhal velmi rychle. Car Alexandr I. (vládl 1801 – 1825) osobně dohlížel při častých návštěvách Moskvy nad rekonstrukcemi kremelských stěn, věží, paláců a chrámů, které prováděli nejlepší stavitelé té doby – včetně italských a francouzských. Kolem Kremlu byly založeny parky.

Následky napoleonských válek byly definitivně odstraněny za cara Nikolaje I. (vládl 1826 – 1855), kdy byla dokončena obnova budovy Arsenálu a kolem ní rozmístěny ukořistěné dělové hlavně a válečné standarty. Za jeho vlády byl rekonstruován i Kremelský palác – poslední budova v Rusku, postavená s takovou rozkoší. Od té doby se nazývá Velký kremelský palác a probíhaly v něm nejdůležitější ceremoniály Ruské imperie. Naposledy r. 1913 při oslavách 300 let vlády dynastie Romanovců.

V polovině XIX. stol. byla zakončena klasická kremelská výstavba a do XX. stol. vstoupil Kreml jako zářivý památník ruské státnosti, dějin a kultury.

XX. stol. se ale na něm podepsalo barbarským způsobem – především vztahem k předrevolučním památkám. Leninovo období bylo poznamenáno všeobecným odstraňováním pomníků carům a velkoknížatům. A za Stalina začalo opravdu masové bourání, ničení a přestavování historických památek včetně unikátních staveb i na území Kremlu.

Již v létě byl zbourán memoriál Alexandra II. (t. j. jeho bronzová socha v životní velikosti a pamětní síň s jehlanovou střechou z pozlacených bronzových listů se zeleným emailem, ve které bylo 33 mozaikových portrétů panovníků země Ruské). Byl na něj překrásný výhled z druhého břehu řeky Moskvy. Kolonáda k němu byla zbourána koncem 20. let.

Ve 30. letech zmizely z Kremlu překrásné ukázky ruské kultury a duchovna – Čudov a Vozněsenský kláštery, Malý Nikolajevský palác (rezidence arcibiskupa Platona), Zbrojnice, Chrám Spasa na Boru, Červené „krylco“(zápraží). Pro pravoslavnou církev měly kláštery velký význam. V Čudově (z poloviny XIV. stol.) byly kostely „Čudo sv. Archanděla“, „Michailův“, „sv.Alexije“ a „Blagověščenija Presvatoj Bogorodici“. Ve Vozněsenském ženském (založen počátkem XV. stol.), který byl nedaleko Spasské brány, pak kostely „Vozněsenija Hospodina“ a „Michaila“. Oba kláštery byly uzavřeny hned po příjezdu Sovětské vlády do Moskvy r. 1918 a v r. 1929 zbourány. Na jejich místě postavena budova „Vojenské školy VCIK“.

Přestavbová horečka postihla i Velký kremelský palác. Začátkem 30. let bylo rozhodnuto, že v něm bude zřízen velký sál pro zasedání sjezdů KSSS a to na místě dvou nejkrásnějších, slavnostních sálů – Andrejevského a Alexejevského. Byla v nich odstraněna a zničena překrásná výzdoba včetně carského trůnního místa, vybourána stěna mezi nimi a na balustrádě přistavěny pokoje pro prezidium sjezdu. Výměnou oken byl poškozen i vnější vzhled. Ale největší škoda byla napáchána zničením nejstaršího kremelského kamenného chrámu „Spasa na Boru“, založeného ještě Ivanem Kalitou r. 1303. Byl vybourán do základů na 1. máje 1933.

Poslední otřes kremelská architektura utrpěla na rozhraní 50.- 60. let XX. stol., kdy N. S. Chruščev rozhodl o výstavbě v Kremlu Sjezdového paláce. Gigantická budova, postavená v „soc-modernistickém“ slohu (beton, železo, sklo) ostře kontrastuje s historickými stavbami. Její výstavbě „padla za oběť“ část Kavalerijského bloku a budova Staré Zbrojnice.

Chátrání památných objektů Moskevského Kremlu skončilo v devadesátých létech XX. stol., kdy začala nejen jejich pravidelná údržba ale i obnova.

---

Kremelské chrámy, náměstí, Car – zvon, Car – dělo

Арсенал
Arsenál

Arsenál byl založen na pokyn Petra I. na místě Žitných dvorů, které shořely r. 1701. Tato strohá budova, ladící s opevněním Kremlu, byla určena jako muzejní sklad válečných zbraní. K tomuto účelu byl vydán příkaz o shromažďování děl a různých vojenských předmětů, ukořistěných u zahraničních interventů. Trofeje měly být přiváženy do Moskvy a v Arsenálu vystavovány „na památku a věčnou slávu“.

Stavělo se od r. 1701 do r. 1736 (s přestávkou po dobu války se Švédy 1706 – 1722). Dvoupodlažní budova je přes 30 m vysoká, dvojice hluboko zapuštěných oken daleko od sebe zvýrazňují mohutnost stěn, typickou pro stavitelství Petrova období. Podél fasády je rozmístěno 875 trofejních děl, ukořistěných Napoleonově armádě (z nich 365 francouzských, 189 rakouských, 123 pruských, 40 neapolských, 34 bavorských, 70 italských, 22 holandských).

Podél jižní strany je vystaveno také 20 ruských děl ze XVI. – XVII. stol., zhotovených ruskými zbrojíři. V říjnu 1917 u Arsenálu probíhaly tuhé boje junkerů s revolučními vojáky.

V současné době objekt slouží jako administrativní budova.

Сенат
Senát

Budova ve stylu „moskevská klasika“ byla postavena arch. Kazakovem v létech 1776 – 1788. Senát má v půdorysu podobu trojúhelníku se seřezanými vrcholy a třemi vnitřními dvorky, což bylo vyvoláno tvarem přiděleného stavebního pozemku. Nehledě na nevhodné podmínky Kazakov mistrně vyřešil úkol a postavil mimořádně hezkou budovu.

Jeden ze sálů – Kateřinský neboli Bílý – byl určen pro šlechtická shromáždění. Právem je považován za nejkrásnější ruský interiér XVIII. stol. díky mimořádné kráse dekoru a odvážnému řešení (polokulatý sál s kopulovitým stropem o průměru 24,6 m, provedeným „na jednu cihlu“). Říká se, že sám Kazakov vylezl na vrchol kopule aby dokázal její pevnost.

V r. 1908 byl vedle Senátu na místě smrti Velkoknížete Sergeje Alexandroviče z rukou atentátníka postaven pamětní kříž. Ten byl 1. máje 1918 vlastnoručně odstraněn vedoucími bolševiky. V r. 1918 se do budovy Senátu stěhuje administrace nové vlády, byt a služební pokoj V. I. Lenina. Od té doby je nepřetržitě sídlem hlavy státu.

Большой Кремлёвский дворец
Velký Kremelský palác

Tento palác – moskevská rezidence carské rodiny – byl postaven v letech 1838 – 1849 z pokynu cara Nikolaje I. Pět jeho slavnostních sálů – Andrejevský, Alexandrovský, Vladimírský, Georgijevský a Jekatěrinský – jsou zasvěceny ruským řádům. Interiéry paláce byly zamýšleny jako památník vlastenectví a slávy ruských vojsk.

Hlavním sálem v XIX. stol. byl Andrejevský trůnní sál s pozlacenými sloupy a dveřmi s řádovými kříži a řetězy.

Stěny Alexandrovského sálu jsou obloženy růžovým mramorem a završeny kruhovou kopulí s erby a odznaky řádů.

Osmiúhelníkový sál svatého Vladimíra je v centru palácového komplexu a je osvětlen horním světlem prostřednictvím kopule.

Georgijevský sál – největší a slavnostní – byl nazván podle nejvyššího vojenského vyznamenání. V tomto sále jsou na mramorových deskách vyryta jména pluků, námořních posádek, baterií a více než 10 000 jmen důstojníků a generálů, vyznamenaných řádem sv. Georgie Pobědonosca (Vítězného).

Jekatěrinský sál s uchvacující výzdobou a sladěnou výstavností s pohodlím, byl trůnním sálem ruských careven.

Ивановская площадь
Ivanovské náměstí

Největší kremelské náměstí. Před revolucí na něj ústily budovy Uspenské zvonice, Zvonice Ivana Velikého, Čudova kláštera a rovněž Malý Nikolajevský palác. V XVI. a XVII. stol. se zde soustředily státní instituce, úřady, soudní dvůr, kanceláře různých správ.

Náměstí bylo jedním z nejlidnatějších a nejživějších míst Moskvy, první adresou moskevské pošty. Začátkem třicátých let XX. stol. se náměstí podstatně zvětšilo po zbourání Malého Nikolajevského paláce, Vozněsenského kláštera a poškození Čudova kláštera – jednoho z nejstarších v Moskvě. V současné době na Ivanovské náměstí zasahuje roh Senátu a fasáda administrativní budovy Kremlu, postavené r. 1929 na místě zbouraných památek.

Соборная площадь
Chrámové náměstí

Hlavní a nejstarší náměstí Kremlu vzniklo začátkem XIV. stol. Všechny objekty, dávající náměstí unikátní a celosvětově známý vzhled, patří mezi vzácné památky staroruského stavitelství. Zde se tyčí Uspenský, Blagověščenský a Archandělský chrám, kostel Jana Lestvičnika se zvonicí Ivana Velikého, Granovitý a Patriarchův paláce.

Neopakovatelný a překrásný, harmonický komplex Chrámového náměstí byl vytvořen prací ruských mistrů z Moskvy, Vladimíru a Pskova s pomocí italských architektů.

Po staletí se na náměstí konaly křížové pochody, slavnostní shromáždění při příležitostech carských svateb a korunovací. Před Granovitým palácem byli přijímáni zahraniční vyslanci.

V XVII. a XIX. stol. náměstí několikrát vydláždili deskami z pevného pískovce, začátkem XX. stol. vyasfaltovali. V r. 1955 asfalt odstranili a obnovili původní kamenný povrch.

Царь – пушка
Car – dělo

Unikátní Car – dělo odlil Andrej Čochov r. 1586 v moskevském „Dělovém závodě“. Patří k největším svého druhu na světě. Jeho délka činí 534 cm, kalibr 890 mm, váha 2400 pudů (asi 39312 kg). Hlaveň je zdobena odlitými nápisy. Po bocích je 8 skob pro upevnění lan. Před dělem leží 4 litinové koule, vážící 1000 kg každá.

Název Car – dělo je spojen s vyobrazením cara Fjodora Ivanoviče nad přední pravou skobou a také mimořádnými rozměry děla.

Car – dělo nebylo použito v bojových podmínkách i když bylo vyrobeno nikoliv jako dekorace, nýbrž jako bojová zbraň pro obranu Kremlu. Původně chránilo hlavní bránu ze strany Kitaj – goroda, potom několikrát měnilo své umístění. Bylo ve dvoře Arsenálu, proti jeho vchodu a naposled v r. 1960 v souvislosti se stavbou Kremelského sjezdového paláce přemístěno na Ivanovské náměstí.

Царь – колокол
Car – zvon

Největší na světě Velký Uspenský zvon neboli Car-zvon byl odlit ruskými zvonaři Motorikovými (otec a syn) a je umístěn u paty Zvonice Ivana Velikého. V r. 1730 carevna Anna Iohanovna projevila přání, aby byl znovu odlit Velký Uspenský zvon místo původního (poškozeného požárem r. 1701), ale s tím, že jeho hmotnost bude zvýšena na 10 000 pudů.

Přání bylo předloženo pařížským zvonařům, ale mechanik francouzského krále jej odmítl s tím, že odlít tak velký zvon není možné. Zakázku přijali Ivan a Michail Motorikové. Práce byly prováděny na Ivanovském náměstí v Kremlu. Na první pokus se dílo nezdařilo a vzápětí zemřel Ivan Motorin – prý „ze žalu“ – jak zněl oficiální zápis. Ale jeho syn Michail mistrně zakončil otcovo dílo a v noci 25. XI. 1735 bylo 202 tun zvonařského bronzu zalito do formy během pouhých 36 minut. Zvon zůstal v slévárenské jámě k provádění výzdoby pláště.

Při požáru r. 1737 však nerovnoměrným ochlazením praskl a odlomil se od něj kousek o váze 11,5 tuny. Přes 100 let proležel Car-zvon v slévárenské jámě než byl r. 1836 umístěn na podstavec. Výška zvonu je přes 6 m. Výzdoba pláště mimořádně bohatá s vyobrazením Spasitele, Bohorodičky, Jana Křtitele a rovněž carských osob a jejich nebeských ochránců.

---

Kremelské věže

Kremelských věží je celkem 20, zde uvádíme pouze pět nejznámějších.

Спасская башня
Spasská věž

Věž, postavená r. 1491 architektem P. Sollerim, je právem považována za nejkrásnější v Kremlu. Původně se jmenovala „Frolovská“, ale později byla přejmenována na Spasskou na počest ikony Spasitele nad průjezdem.

Vrata Spasské věže byly hlavním slavnostním vjezdem do Kremlu, byly považovány za svaté a mezi lidem uctívané. Muži jimi směli procházet jen s nepokrytou hlavou a nesměli projíždět na koni v sedle. Vraty procházely na válečná pole pluky. Zde vítali zahraniční posly.

Původně byla věž poloviční. V létech 1624 – 1625 byla několika patry zvýšena a vrch ukončen jehlanem. Fantastické figury – prvek výzdoby – byly za cara Michaila Fjodoroviče stydlivě zakrývány speciálně ušitými obleky. V XVII. století byl na věži umístěn první dvouhlavý orel. Následně byli dvouhlaví orli umístěni ještě na Bukolské, Trojické Borovické věžích. První hodiny byly na věži již r.1491, současné kuranty byly nainstalovány v 1851 – 1852. Průměr ciferníku je 6,12 m, výška číslic 72 cm, hodinová ručička je 2,97 m dlouhá a minutová 3,28 m. Výška věže činí 67,3 m (s hvězdou – poprvé umístěnou r. 1935 – pak 71 m).

Боровицкая башня
Borovická věž

Věž byla nazvána podle borového lesa, který rostl na nedaleké vyvýšenině. Postavil ji architekt Pietro Solari v r. 1490. Car Alexej Michajlovič nechal název změnit na „Predtěčenskaja“ podle kostela Narození Predtěči v Kremlu (následně rozebraného při stavbě Zbrojnice). Ale nový název se neujal.

Borovická věž má zvláštní stupňovitý tvar, kromě toho střílny nejsou umístěny zepředu (jako u jiných věží), ale zboku. Na rozdíl od Spasské a Trojické věže sloužila Borovická výhradně místním účelům. Projíždělo se jí k hospodářským objektům – Žitnému a Koňskému dvorům

Троицкая башня
Trojická věž

Touto věží, stavěnou v letech 1495 – 1499, byla zakončena výstavba opevnění ze strany řeky Něglinky. Současný název pochází z r.1658 podle Trojických dvorů v Kremlu. Dříve se jmenovala „Bogojavlenskaja“, „Znamenskaja“, „Karetnaja“ – podle kostelů v Kremlu. V r. 1516 byl na řece postaven kamenný Trojický most a věž dostala současný název. Bránou věže se projíždělo k paláci careven a patriarchů.

Šestipodlažní Trojická věž je v Kremlu nejvyšší – její výška ze strany Alexandrovského parku činí i s hvězdou 80 m. Hluboké dvoupodlažní sklepy měly obranný význam – později v XV. – XVI. stol. se používaly jako vězení. Hodiny na Trojickou věž byly nainstalovány r. 1585. Při požáru r. 1812 shořely a byly obnoveny koncem XX. stol.

Кутафья башня
Kutafja věž

Je to jediná zachovaná mostecká věž, která sloužila k obraně mostů, vedoucích do pevnosti. A jediná zachovaná vně kremelských zdí. Postavena r. 1516 – nevysoká, obklopená příkopem a řekou s jedinými vraty, která se při nebezpečí pevně zavírala. Byla tak vážnou překážkou dobyvatelům. Na věži jsou dvě bojová podlaží

Царская башня
Carská věž

Tato nejmenší a nejmladší věž byla postavena r. 1680. Přísně vzato není to věž, ale kamenný domek, přístřešek, postavený na kremelské zdi. Kdysi tu bývala malá dřevěná věž, ze které prý car Ivan IV. (Hrozný) s oblibou sledoval dění na Rudém náměstí. Odtud i název carská. Bílé kamenné pásky na sloupech, vysoké pyramidky v rozích s pozlacenými praporky, jehlanovitá střecha, zakončená pozlacenou růžicí – to vše dává věži formu pohádkového domečku.

---

Okolí Kremlu

Александровский сад
Alexandrovský park

V minulosti podél severní stěny Kremlu protékala řeka „Něglinnaja“, která byla začátkem XIX. stol. svedena do potrubí. V r. 1820 car Alexandr I. ve snaze o obnovu Moskvy po požáru r. 1812 přikázal zřídit na tomto místě park jako symbol zbavení se Napoleona Ruskem a Evropou. Memoriální význam Alexandrovského parku připomínají ohromná litinová vstupní vrata ze strany od Historického muzea. Vrata jsou vyzdobena symbolikou triumfu ve Vlastenecké válce r. 1812 a dnes organicky sousedí s pomníkem maršálovi G. K. Žukovovi – hrdinovi Velké Vlastenecké války.

Park je rozčleněn na tři části. Jako první byl otevřen Horní park, dlouhý 350 m od rohové Arsenálové věže Kremlu po Trojický most. Následoval Střední park, dlouhý 382 m od Trojické věže do Borovické věže a na konec Spodní park o délce 132 m. Z Trojického mostu se do parku sestupovalo po schodišti. U střední Arsenálové věže byl vybudován sklep ve stylu antických zřícenin – připomínka vypálení Moskvy r.1 812. (boční stěny sklepa jsou obloženy úlomky budov, zničených Napoleonovou armádou).

V r. 1914 byl nedaleko postaven pylon na počest 300 let vlády rodu Romanovců, který byl r. 1918 „rekonstruován“ – místo jmen Romanovců byla do kamene vyryta jména revolučních myslitelů. V květnu 1967 byl v Alexandrovském parku odhalen památník Neznámému vojínovi.

Красная площадь
Rudé náměstí

Rudé náměstí je nejvýznamnějším náměstím hlavního města Ruska. Jeho historie je provázána s historií Kremlu. Vzniklo koncem XV. stol., kdy Ivan III. přikázal zbourat dřevěné stavby kolem Kremlu – stálý zdroj nebezpečí požáru – a na jejich místě zřídit tržiště. Tak se objevil první název náměstí – Trh.

V XVI. stol. se náměstí začalo jmenovat Trojické – podle kostela Svaté Trojice, který stál na místě současného chrámu Vasila Blaženého. U kremelské zdi byl vykopán hluboký vodní příkop (spojoval řeky Něglinku s Moskvou). Zasypán byl po napoleonských válkách r. 1815.

V XVII. stol. se náměstí říkalo „Požár“ (kvůli častým požárům na tržištích). Když car Ivan III. nechal zbourat všechny dřevěné domky a uvolněné místo obsadili trhovci, začalo se náměstí říkat „Trh“. Teprve následně se stále častěji objevuje název „Krasnaja“ tj. krásná, nádherná, nejhezčí (v Česku se používá „Rudá“).

Probíhají na něm významné události Ruska – slavnostní návrat domobrany Minina a Požárského r. 1612, čtení carských výnosů z „Lobnovo mjesta“, návrat Kutuzovových vojáků z napoleonských válek, vojenská přehlídka r. 1941, ze které šli vojáci přímo na frontu i vítězná přehlídka r. 1945. V současnosti na Rudém náměstí vystupují i hvězdy popmusic, hrají hokejová utkání veteránů NHL a Ruska na kluzišti mezi GUMem a Mauzoleem.

Připomeneme si velikost Rudého náměstí: délka 695 m, šířka 130 m.

Покровский собор
(Василия Блаженного)
Pokrovský chrám
(Vasila Blaženého)

V předvečer svátku „Pokrova Bohorodičky“ r. 1552 dobyla ruská vojska hlavní město tatarského chanátu – Kazaň a v r. 1555 začali v Moskvě stavět chrám na počest tohoto vítězství. Osm kostelíčků obklopuje centrální – devátý. Všechny jsou rozdílné ale mají společný umělecký úmysl a mimořádnou vzájemnou harmonii. V r. 1558 byl k chrámu přistavěn desátý kostelík – sv. Vasila. Tak se stal chrám 10-ti hlavicovým a získal druhé, neoficiální jméno – chrám Vasila Blaženého

V r. 1812 byl chrám zcela vyloupen francouzy. Ti jej chtěli vyhodit do povětří, ale nestihli to. Po revoluci (r. 1918) byl chrám znovu zpustošen a poslední kazatel chrámu Ioan Vostorgov zastřelen. V r. 1923 část chrámu přeměnili na muzeum, zvony byly zabaveny a roztaveny. V r. 1936 se připravovalo zbourání chrámu, překážejícího manifestacím pracujících, ale nedošlo k němu.

Памятник Минину и Пожарскому
Pomník Mininovi a Požárskému

Kníže Dmitrij Požárský a starosta Nižního Novgorodu – Kozma Minin vedli začátkem XVII. stol. osvobozenecký boj ruského lidu proti polsko-litevské a švédské intervenci, který byl zakončen vyhnáním okupantů z Kremlu r. 1612.

Původně se počítalo s odhalením pomníku v r. 1812 (při příležitosti dvoustého výročí), ale zabránila tomu válka s Napoleonem. Nakonec v r. 1818 byl za peníze z lidových sbírek v Nižním Novgorodu – rodišti Minina – pomník odhalen. Sochař Martos zachytil moment, kdy Kozma Minin ukazuje rukou na Moskvu, předává knížeti Požárskému historický meč a žádá jej, aby vedl ruské vojsko. Opíraje se o štít, raněný vojvoda se zvedá ze svého lože – což má symbolizovat probuzení národního sebevědomí v těžkou pro Vlast dobu. V r. 1930 pomník přemístili k chrámu Vasila Blaženého (aby nepřekážel manifestacím).

Воскресенские ворота
Voskresenská brána

Postavena r. 1680 jako průjezd stěnou Kitaj-goroda na most přes řeku Něglinku a původně se jmenovala Něglinnaja. Car Fjodor Alexejevič Romanov ji nechal r. 1689 přejmenovat na Voskresenskou podle blízkého kláštera a umístit na ní ikonu Vzkříšení Krista (Voskresenie Christovo). V r. 1781 byla k bráně přistavěna kaple Iverské ikony Matky Boží a bráně se někdy říká Iverská. V místnostech v bráně byla dlouho laboratoř nedaleké mincovny a hlavní městská lékárna, později i universitní tiskárna.

Voskresenská brána byla několikrát restaurována, naposled r. 1928. Ale r. 1931 byla i s kaplí zbourána, protože bránila průjezdu vojenské techniky na Rudé náměstí při přehlídkách. Znovu postavena včetně kaple r. 1996. Kousek před ní je v žulové dlažbě kovová hvězdice „nultý kilometr Ruska“.

Памятник Г. К. Жукову
Pomník G. K. Žukovovi

Pomník čtyřnásobnému Hrdinovi Sovětského Svazu – Georgii Konstantinoviči Žukovovi byl na Manéžním náměstí slavnostně odhalen 8. května 1995 při příležitosti 50. výročí vítězství ve Velké Vlastenecké válce. Sochař Klykov (m. j. autor pomníku gen. Kolčakovi) zobrazil vojevůdce při historické vojenské přehlídce Dne Vítězství (24. 6. 1945), t. j. na bílém koni. Památník měl být původně umístěn na Rudém náměstí před Historickým muzeem tak, aby se maršál díval na pomník Minina a Požárského před chrámem Vasila Blaženého.

Манеж
Manéž

Budova Manéže byla postavena v r. 1817 pro pořadová cvičení pěchoty a kavalerie. Byla zde i carská konírna. V r. 1825 byla budova radikálně rekonstruována a změnila se i její funkce. Díky unikátní stavební konstrukci (5000 m2 bez vnitřních opěr) se z ní stal hlavní výstavní pavilon Moskvy.

Po revoluci se změnil na vládní garáže – s kovovými konstrukcemi uvnitř. Až v r. 1957 mu byl vrácen kulturní status (výstavní síň). 14. března 2004 při opravách dřevěné střechy vznikl požár, který se nepodařilo uhasit a budova úplně vyhořela. Zůstaly jen mohutné 2 m silné obvodové zdi. Obnova trvala rok a nyní vzhledově vypadá přesně tak, jako v r. 1825. Vnitřní prostory opět budí respekt – 166 x 45 m bez vnitřních opěr střechy. Jedinou provedou změnou jsou dvoupodlažní podzemní garáže a jedno podlaží pomocných provozů.

Dnes je Manéž opět jednou z hlavních výstavních ploch v Moskvě.

---