3.7.2007Návrat z Bachtinky do Moskvy, Kaluga, pěší cesta do Parku Vítězství, Poklonnaja Gora
Na dnešní den byl naplánován návrat do Moskvy. Měli jsme na to celý den, takže po nějakém spěchu ani památky. Snídaně i balení zavazadel proběhlo v naprostém klidu a pak následovalo rozloučení s Ninou a Voloďou, kteří po našem odjezdu opět zůstali široko daleko sami.
Naše první zastávka byla v již známém klášteře Tichonova pustyň. Tentokrát nikoliv za účelem prohlídky – pouze jsme chtěli nakoupit místní chléb. Pak jsme pokračovali do Kalugy, hlavního města kalužské oblasti. Zde byla naše první větší zastávka a zároveň návštěva prvního většího ruského města (mimo Moskvy). Prošli jsme pár ulic, ale nenašli nic, co by nás ohromilo nebo více zaujalo. Tak jsme se rozhodli pokračovat dále do Moskvy s malou odbočkou k muzeu Konstantina Eduardoviče Ciolkovského. Budovu, ve které žil v létech 1904 – 1933, jsme obhlédli zvenčí, dovnitř se nám ani moc nechtělo.
Kaluga - jeden z místních kostelů
Kaluga - památník J. A. Gagarinovi
Kaluga - ulice
Kaluga - ulice
Kaluga - ulice
Kaluga - ulice
Kaluga - dům Konstantina Ciolkovského
Cestou do Moskvy jsme ještě udělali dvě krátké zastávky – první u památníku poblíž města Naro-Fominsk, kde sovětská armáda zastavila postup fašistických vojsk směrem na Moskvu.
Dělo u Naro-Fominsku
Druhá kratičká zastávka byla u památníku prvního letadla TU104.
Památník prvnímu TU104
Rusko je vůbec zemí pomníků a památníků. Už se nepamatuji kde, ale podobně, jako je zde vystaveno letadlo, jsme viděli i buldozer. Počasí v té době bylo opravdu mizerné, takže jsme ani nezastavovali zjišťovat, o jakého oslavence se jedná.
Pak už následovala ničím nerušená cesta do Moskvy, kam jsme dojeli v odpoledních hodinách. Světlana s Pepou byli docela unavení a nebylo tedy nic divného, že se šli natáhnout. My bychom se sice také docela dobře přijali, ale byli jsme na dovolené teprve krátce a tak nám bylo líto takto „promarnit“ čas. Takže místo odpočinku jsme vyšli do ulic a pěšky zamířili na Poklonnuju goru k Parku Vítězství. Prošli jsme Slovanský bulvár a po Kutuzovském prospektu došli na křižovatku s Minskou ulicí. Ta odděluje Poklonnuju goru od lesíka, ve kterém je (za pět metrů vysokým plotem z pevných desek) – Stalinova dača – bohužel nepřístupná.
Cestou do parku- výšková budova na Slovanském bulváru
Kutuzovský prospekt
U vstupu na Poklonnuju goru je bronzový památník „Obráncům země Ruské“, (odhalený zde v r. 1997) symbolizující trojici – bohatýra, vojáka Vlastenecké války proti Napoleonovi a vojáka II. světové války.
Památník "Obráncům země ruské" u vchodu do parku
Procházíme kolem synagogy, postavené r. 1998 na památku židům, zahynulým ve II. světové válce, k aleji, vedoucí k Muzeu Velké Vlastenecké války.
Židovská synagoga
Vpravo je vidět špičku minaretu mešity, postavené r. 1997 na památku za války padlých muslimů. Před zadní stěnou muzea je památník „Antihitlerovské koalici“ (z r. 2005) se sochami vojáků čtyř vítězných armád a vpravo kompozice módního ruského sochaře Cereteliho – „Tragedie národů“ – věnovaná památce obětí koncentračních táborů. Toto sousoší nebylo veřejností jednoznačně přijato a bylo pojmenováno „Domino“.
Muzeum Velké vlastenecké války
Kompozice "Tragédie národů", svými kritiky nazývaná "Domino"
Kompozice "Tragédie národů", svými kritiky nazývaná "Domino"
Procházíme areálem Muzea VVV na kruhové náměstí Vítězů, kde jsme byli již první večer. Vpravo zůstávají kaple španělským bojovníkům a památník „Nezvěstným vojínům“. Zblízka si znovu prohlížíme Památník Vítězství – vysoký obelisk a sochu Georgie Pobědonosca a kolem stejnojmenného chrámu vycházíme na Alej fontán. Z jejího konce je pěkný výhled na komplex Parku vítězství.
Alej fontán
Chrám Georgije Pobedonosca
Chrám Georgije Pobedonosca
Alej fontán v zapadajícím slunci
Obelisk na pozadí Aleje fontán
Chrám Georgije Pobedonosca
Na obelisku ve výšce 100 m je upevněna postava bohyně Vítězství – Niky
Georgij Pobedonosec na úpatí obelisku - detail
Georgij Pobedonosec na úpatí obelisku
Byla to docela dlouhá procházka, ale vůbec jsme toho nelitovali. Park je opravdu nádherné místo, velkoryse pojaté. Potulovali jsme se tam až do tmy a teprve pak se vydali na zpáteční cestu. Doma už jsme byli očekáváni s obavami, zda jsme nezabloudili.
Po večeři už zbývalo jen dohodnout plán na zítřejší den – do Archangelska jsme chtěli vyjet až pozítří, takže na zítřek padlo rozhodnutí na další prohlídku Moskvy.
Fotografie dne:
Lomonosovova univerzita v zapadajícím slunci pohled z Parku Vítězství
Kaluga
Kaluga
Kalužská oblast
Oblastní centrum 188 km jihozápadně od Moskvy.
Založena v polovině XIV. století na levém břehu řeky Oka nedaleko od soutoku s řekou Ugra jako pohraniční pevnost Moskevského státu. Poprvé připomínána v letopisu litevského knížete Olgerta r. 1371. Název pochází zřejmě od staroruského „kaluga“ = bažina.
V XVI. století známa jako obchodní středisko s rozvinutou řemeslnou výrobou a uměním kresby ikon. Roku 1708 začleněna do Moskevské gubernie. V letech 1723 a 1737 prakticky vylidněna v důsledku hladomoru. Za napoleonských válek hlavní týlová základna ruské armády. Od 40. let XIX. století v důsledku vysychání řeky Oka ekonomicky upadá a koncem 60. let XIX. století se stává tichým provinčním městem. Roku 1934 začleněna do Tulské oblasti.
Za II. světové války od října do 31. XII. 1941 okupována německou armádou. V r. 1944 se stává hlavním městem nově vzniklé Kalužské oblasti. Za existence SSSR 90% průmyslových závodů pracuje pro vojenské účely (obrněná technika, protiletadlová obrana, kosmická vojska).
Důležitý železniční uzel na trati Moskva – Kijev. V současné době je ve výstavbě automobilka fy Volkswagen. V r. 2008 zahájí výrobu Škody Fabia a VW Pasat. Ve městě žije 340 tisíc obyvatel. Významější pamětihodnosti – dům – muzeum zakladatele ruské kosmonautiky Ciolkovského, Státní muzeum historie kosmonautiky, kostely: Pokrova na rokli (1687), Georgije za vrchem (1701), Kazanský (1709), Znamení (1771) a Trojický chrám (1786 – 1819).
Poklonnaja Gora
Poklonnaja gora – pozvolné návrší na západě Moskvy, mez řekami Setuň a Filka. Kdysi se Poklonnaja gora rozprostírala daleko za hranicemi Moskvy a z jejího vrcholu se odkrývalo panoráma města. Zde se často zastavovali poutníci, aby se podívali na Moskvu a poklonili se jí – odtud vznikl i název hory.
Poprvé se Poklonnaja gora vzpomíná v dokumentech 16. století. V tu dobu se nazývala malinko jinak- Poklonnaja gora na smolenské cestě. Právě na Poklonnoj gore se v roce 1812 Napoleon marně dožadoval klíčů od Moskvy, přes ni také v létech Velké vlastenecké vojny šli vojáci na frontu bránit vlast.
První projekt památníku Vítězství na Poklonnoj gore byl předložen již v roce 1942, ale realizovat ho tehdy bylo samozřejmě nemožné.
Ideu výstavby památníku oživil při příležitosti 10. výročí vítězství nad fašismem maršál Žukov r. 1955 a 23. února (Den sovětské armády) r. 1958 byl na Poklonnoj gore položen základní kámen „Památníku Vítězství“. Kolem byly vysázeny stromy a založen „Park Pobědy“ (Vítězství).
V 70 – 80. letech bylo na výstavbu Memoriálu vybráno mezi obyvatelstvem 194 mln. rublů (později výstavbu financoval stát a město Moskva), ale dlouho nebylo dosahováno shody na konečném projekčním řešení. Až po zákroku primátora Lužkova se výstavba pohnula a komplex byl dokončen za tři roky. Slavnostní otevření proběhlo 9. května 1995 – při příležitosti 50. výročí Dne Vítězství.
Memoriál zahrnuje:
- Hlavní monument Vítězství – obelisk „Bodák“ (sochař Z.Cereteli) – výška 141,8 m
- Centrální muzeum Velké Vlastenecké války 1941 – 1945 (plocha 34 tis. m2)
- Park Vítězství na ploše 135 ha
- Alej fontán
- Chrám sv. Georgie Pobědonosca – vysvěcen 9. V. 1995 (arch. Poljanský)
- Pamětní mešitu – památce padlých musulmanů (arch. Stažijev) – postavena 1997
- Pamětní synagoga – památce padlých židů (arch. Zarchi) s muzeem holokausu – otevřena 1998
- Stálou výstavu vojenské techniky a zbraní pod otevřeným nebem
- Pomníku „Obráncům země Ruské“ (sochař Vorobjev) – 1997
- Pomníku „Nezvěstným vojákům“ (sochař Sokolovský)
- Kaple „Památce španělských dobrovolníků“ – postavena r. 2003
- Kompozice „Tragedie národů“ – obětem koncentračních táborů (sochař Z.Cereteli)
- Kompozice „Antihitlerovská koalice“ – vojínům Ruska, USA, Anglie a Francie z r. 2005
- Pomník „Vojínům-internacionalistům“ – padlým v Afganistanu
- Připravuje se výstavba kostela (zřejmě katolického) a pomníku obráncům Moskvy.
Park Vítězství
První projekt památníku Vítězství na Poklonnoj gore byl předložen již v roce 1942, ale realizovat ho tehdy bylo samozřejmě nemožné.
Projektování a výstavba komplexu památníků na Poklonnoj gore se protáhlo na mnoho let. Jeho inaugurace, naplánovaná k 50. výročí vítězství nad fašizmem, se konala 9. května 1995.
Komplex památníků, rozprostírající se na 135 hektarech, zahrnuje Centrální muzeum Velké vlastenecké války, památník Vítězství a tři chrámy tří konfesí, postavené na památku padlým ve válce. Chrám sv. Georgija Pobedonosca byl postaven v létech 1993 – 1995, pamětní mešita v r. 1997 a Pamětní synagoga v r. 1998.
Centrální muzeum Velké vlastenecké války se nachází na okrouhlém náměstí Vítězů, ke kterému vede od Kutuzovského prospektu centrální alej parku Vítězství. V muzeu, postaveném v roce 1986 je uloženo okolo padesáti tisíc exponátů válečné historie. Ve speciálních vitrínách jsou uloženy Památné Knihy – 385 svazků , ve kterých jsou vepsána jména lidí, padlých ve válce. V muzeu, ve středu ostatních exponátů, je uložena Zástava Vítězství – rudá vlajka, vztyčená 30. dubna 1945 nad budovou Reichstagu v Berlíně. Poblíž muzea je otevřena stálá výstava válečné techniky.
Veprostřed náměstí Vítězů stojí obelisk (pylon), vysoký 141,8 m. Symbolizuje 1418 dní a nocí Velké vlastenecké války. Ve výšce 100 m je upevněna postava bohyně Vítězství – Niky. U paty obelisku, na žulovém podstavci, je postavena socha svatého Georgija Pobedonosca, který kopím zabíjí hada – symbol zla. Obě sochy jsou dílem sochaře Zuraba Cereteli.