Rusko 2007 – den třetí



1.7.2007Razdory, odjezd na Bachtinku, klášter Tichonova Pustyň

Na dnešní den máme naplánován odjezd do vesničky Bachtinka v Kalužské oblasti asi 200 km jihozápadně od Moskvy, kde Světlana s Pepou mají chalupu, klasickou ruskou dřevěnici se vším, co k ní patří.

Před odjezdem se Světlana rozhodla, že dopoledne ještě zajedeme do Razdor, vesnice nedaleko Moskvy, kam pravidelně jezdívá hrát volejbal. Byli jsme tam opravdu za chvilku. V lesíku podél silnice je spousta volejbalových hřišť, na která se plno lidí chodí realizovat.

Světlana se převlékla a přidala se k nějaké partě, Hanka šla s jednou kamarádkou na prohlídku okolí a my dva s Pepou jsme jeli o pár kilometrů dále, kde mi chtěl ukázat novodobá sídla ruských zbohatlíků. Viděli jsme toho dost – vily velikosti menších zámků, všechny důsledně obehnané vysokými zdmi, na kterých jsou každých pár metrů umístěny kamery. Nahoře jsou zdi ještě zabezpečeny plůtkem z ostnatého drátu. Plůtek je nakloněn směrem od pozemku, aby se bez újmy na zdraví nedal přelézt. Na jednom pozemku jsme dokonce viděli nedaleko sídla soukromý kostel. Pokud tam člověk zrovna potká nějaké auto, pak je jisté (patří-li místnímu), že se jedná o luxusní model některé z renomovaných značek. Bylo tam k vidění i sídlo bývalého ruského prezidenta Borise Jelcina, které vyniká svojí rozlohou ale nikoliv estetickým dojmem. Viditelná část je podle některých zvěstí tělocvična, podle jiných zimní zahrada. Ve skutečnosti to vypadá jako lepší hangár, ve kterém opravdu může být cokoliv z uvedeného.

Takhle bydlí zbohatlíci

Takhle bydlí zbohatlíci

Ti bohatší mají i kostel na svém pozemku

Ti bohatší mají i kostel na svém pozemku

Sídlo bývalého prezidenta Borise Jelcina

Sídlo bývalého prezidenta Borise Jelcina

Sídlo bývalého prezidenta Borise Jelcina

Sídlo bývalého prezidenta Borise Jelcina

Jakpak to asi vypadá za těmi zdmi

Jakpak to asi vypadá za těmi zdmi

Celé to poměrně ostře kontrastuje s ušlápnutými postavičkami dělníků z Kazachstánu a Tádžikistánu, kteří jsou tam porůznu vidět jak se podílejí se na výstavbě tohoto novodobého sídliště nebo jako ostraha.

Kazaši a Tádžikové nejen staví, ale i hlídají

Kazaši a Tádžikové nejen staví, ale i hlídají

Po prohlídce jsme se pomalu vraceli k volejbalovému hřišti. Zanedlouho tam došla i Hanka, zápas se chýlil ke konci, takže to vypadalo na brzký odjezd. Světlana se převlékla ze sportovního a vyčinila nám, že místo toho, abychom sledovali zápas, tak se flákáme po okolí. Byla z toho dost rozladěná a nějakou dobu trvalo, než se jí vrátila dobrá nálada.

Světlana při volejbalu

Světlana při volejbalu

Ještě jsme se na chvíli zastavili v Moskvě, sbalili pár nejnutnějších věcí k pobytu na chalupě a vyjeli. První zastávka nás čekala ve vesnici (městečku) Lev Tolstoj (Imeni L’va Tolstogo), kde je mužský klášter Tichonova Pustyň. Klášter je proslulý výrobou různého pečiva, dnes však už byla pekárna zavřená. Tak jsme alespoň absolvovali prohlídku kláštera, kde se nám podařilo shlédnout i kus nějakého obřadu, o kterém opravdu nedovedu říct nic bližšího. Dojem to sice udělá i na nevěřícího, ale co si o tom všem myslím, sem nepatří. Snad jindy a jinde. Mě osobně stačí si prohlédnout všechny ty nádherné stavby s jejich vnitřní výzdobou a tady vždy v duchu smekám klobouk nad lidským umem.

Klášter Tichonova Pustyň - detail vchodu do pekárny

Klášter Tichonova Pustyň - detail vchodu do pekárny

Klášter Tichonova Pustyň

Klášter Tichonova Pustyň

Ženy se musí při vstupu do kláštera zahalit

Ženy se musí při vstupu do kláštera zahalit

Výsledek po zahalení

Výsledek po zahalení

Klášter Tichonova Pustyň - Preobraženský chrám

Klášter Tichonova Pustyň - Preobraženský chrám

Klášter Tichonova Pustyň - Uspenský chrám

Klášter Tichonova Pustyň - Uspenský chrám

Klášter Tichonova Pustyň - Preobraženský chrám

Klášter Tichonova Pustyň - Preobraženský chrám

Tento kostel (mimo klášter) na opravu teprve čeká

Tento kostel (mimo klášter) na opravu teprve čeká

Klášter Tichonova Pustyň

Klášter Tichonova Pustyň

Od kláštera pak už zbývalo nějakých 25 kilometrů do cíle. S přibývající vzdáleností od Moskvy rapidně klesala kvalita silnic a těsně před cílem už to byly pouze cesty na úrovni našich polních cest, možná jen s trochu většími výmoly. Sama vesnice Bachtinka se rozkládá na pomezí národního parku a krajina v nás opravdu zanechala velmi příznivý dojem. Ostatně jako téměř všude.

Chalupa stojí ve skupině pár budov a na první pohled se nám zalíbila.

Dřevěnice v Bachtince

Dřevěnice v Bachtince

Chvíli jsme se nadšeně potulovali po okolí, zašli ke starému korytu říčky Šani, které se někdy též využívá jako koupelna.

Slepé rameno říčky Šani - občasná koupelna

Slepé rameno říčky Šani - občasná koupelna

Cestou přes louku se Světlana občas sehnula, něco utrhla a k večeři z toho byla polévka. Teplo žádné velké nebylo a když jsme seděli pod besídkou a popíjeli čaj, z ničeho nic se tam objevil soused s nabídkou využití jejich „bani“, což je něco jako parní lázeň. Když nám Pepa se Světlanou vysvětlili o co jde, tak jsme nabídku přijali.

V ne úplně malé dřevěné stavbě je prostorná místnost s velkým kotlem s vodou, pod kterým hoří oheň. To zajišťuje teplotu asi 50 stupňů v místnosti a hlavně dostatek až nadbytek páry. Je tam i spousta březových košťátek, se kterými je nutné se občas pošlehat, ale opatrně, aby to nezanechalo krvavé stopy. Pálilo to jako čert. To, že jsme před použitím měli košťátko nejprve namočit ve studené vodě, která v místnosti byla v několika sudech, jsme se dozvěděli až po lázni od Pepy. Občas je nutné vyběhnout ven se ochladit na vzduch nebo použít sprchu zhotovenou ze sudu a kropítka. Dokonale jsme se prohřáli, sousedům poděkovali a vrátili se zpět.

Baňa - pohled zvenčí

Baňa - pohled zvenčí

Baňa - vyhřívací kotel

Baňa - vyhřívací kotel

Po večeři jsme ještě zatopili v impozantní peci, která má na naše poměry nevídané rozměry.

Pravá ruská pec

Pravá ruská pec

Pravá ruská pec

Pravá ruská pec

Hanka se Světlanou

Hanka se Světlanou

Připadá mi to tak, že se nejprve postaví pec a ta se pak obestaví chalupou. Ale asi to pravda nebude. Nahoře na peci se údajně pohodlně vyspí čtyři dospělí. U pece jsme nějakou chvíli poseděli v příjemném teple a pak docela unaveni a plní zážitků se odebrali na lože.


Fotografie dne:

Pohled do kláštera Tichonova pustyň - vlevo Preobraženský a vpravo Uspenský chrám

Pohled do kláštera Tichonova pustyň - vlevo Preobraženský a vpravo Uspenský chrám


Klášter Tichonova Pustyň

V hlubokých středověkých lesích na místě současného městečka „Lev Tolstoj“ se usídlil vysvěcený kněz Tichon (prohlášený r. 1551 Moskevským synodem za svatého) a zařídil si zde poustevnu. Později zde byla postavena kaple a následně dřevěný kostel „Uspenija Bogorodicy“ (Úmrtí Bohorodičky). Výstavba druhého – Preobraženského chrámu – byla zahájena r. 1677. Kolem přistavěných dalších pěti kostelů vznikl následně klášter, jehož prostor počátkem XX. století obývalo 226 lidí.

Po revoluci byl klášter Tichonova pustyň r. 1918 uzavřen a prohlášen za „první sovětské kulturní hospodářství“. Začátkem 20. let v něm byla otevřena zemědělská průmyslovka pro invalidy a následně umístěna vojenská posádka.

V r. 1991 byl klášter navrácen církvi a je postupně obnovován. Ke klášteru patří i pramen „svaté“ vody (se stálou teplotou + 4 stupně), vzdálený asi 2 km a 15,5 ha půdy kolem něj. Současná podoba Uspenského chrámu (byzantský sloh) pochází z konce XIX. stol. Preobraženský chrám byl dvakrát přestavován, naposled v letech 1879 – 86. Za sovětské vlády byl zbourán, nyní opět vystavěn.

Ženy, které vstupují do areálu kláštera, jsou povinny si zakrýt ramena, mít něco na hlavě a pokud mají kalhoty, pak u vchodu je jim zapůjčena jakási sukně, kterou si musí přes kalhoty přetáhnout.



Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář