Vánoce 2014: Po delších peripetiích se podařilo získat podpis samotného Jarka Nohavicy na jednu z fotografií. Jemu děkuji a pro ostatní ji přikládám.

S podpisem

Koncerty Jarka Nohavicy v ostravském hudebním klubu Parník, konající se každé první pondělí v měsíci, se již staly tradicí a pro jeho obdivovatele takovým malým hudebním svátkem. Na mnoho měsíců vyprodaná představení jsou potrvzením mých slov.

Jarka Nohavicu znám prostřednictvím jeho tvorby již řadu let a jeho texty mě zaujaly vždy, ať už zabrousily do jakékoliv oblasti.  Stejně jako u ostatních oblíbených interpretů jsem však nikdy nevyhledával možnost ho „vidět naživo“ prostřednictvím nějakého koncertu.

Za to, že zde nakonec došlo k výjímce a já jsem jeho koncert navštívil, mohu poděkovat populárnímu plivači jedovatých slin, Janu Rejžkovi. Jeho články s přisprostlými texty na téma Jarek Nohavica (a řadě jiných), uveřejněné v Lidových novinách, mě utvrdily v tom, že by pana Nohavicu stálo za to vidět. Koncert byl naprosto skvělý a já jenom doufám, že dlouhodobý a stabilní úspěch tohoto písničkáře způsobí Rejžkovi těžké sny.

Tento pohled se naskytne každému po usednutí na místo

Úderem osmé zavládlo v klubu lehké vzrušení, občas bylo slyšet „Už jdou …“. V tu chvíli mi někdo poklepal na rameno. Ohlédnul jsem se, abych zjistil, co se děje. Nebyl to nikdo jiný, než sám Jarek Nohavica, který mě slušně požádal, abych během představení nefotil a nechal si to až na závěr. Fotit s bleskem jsem tak jako tak neměl v úmyslu a myslím si, že focení bez blesku ani nepostřehl. Tímto se mu dodatečně omlouvám, ale je třeba uznat, že fotografie bez blesku mají zcela jinou atmosféru, než ty s bleskem.

Pak už nerušeně kráčel k pódiu, doprovázen svým občasným spoluúčinkujícím z Polska, Robertem Kušmierskim. Po krátkém úvodu už pak následovala více než dvouhodinová smršť nádherných písniček, které dokázaly v divákovi vzbudit celou škálu pocitů – od veselí až po dojetí.

Zhruba po dvou hodinách Jarek Nohavica oznámil, že je mu s námi dobře a že bude v koncertu pokračovat. A skutečně, strávil s námi ještě dobrých dvacet minut, vyplněných skvělou textovou a hudební produkcí. Pak oznámil konec a povolil fotografování. Vůbec se mu nedivím, že tuto činnost po dobu koncertu zakazuje. Odpalované blesky působí nesmírně rušivě a přitom snímky, pořízené tímto způsobem vypadají podstatně méně zajímavé, jsou takové ploché … Ale posuďte sami.

Díky, pane Nohavico