30.6.2007Registrace, Lomonosovova univerzita, Vrabčí hory, narozeniny, kostel Trojice živorodičky
Tento den je vyhrazen odpolední oslavě Světlaniných narozenin a tak jsme zvolili takový program, který by umožnil náš návrat brzy po obědě, aby Pepa mohl připravit posezení pro cca 10 až 15 osob.
První akcí, mimochodem naprosto nutnou, bylo naše přihlášení k pobytu. Každý cizinec, pohybující se na území RF, je povinen do tří dnů se registrovat na policii a tuto povinnost není možno brát na lehkou váhu. Bez dokladu o registraci nelze bez průtahů a poměrně drastické pokuty Rusko opustit. Naši hostitelé jsou již na tyto případy dokonale připraveni a jsou vybaveni fotokopiemi potřebných formulářů, které stačí vyplnit a odnést na poštu. Pošta pak vystaví potvrzení o přijetí těchto dokumentů, které má stejnou platnost, jako potvrzení, vystavené přímo policií.
To, že zrovna byla sobota, nás nikterak netrápilo, protože pošta má otevřeno takřka pořád. Je to pár kroků od domu a tak to vypadalo, že za chvíli budeme hotovi. Problém nastal, když úřednice potřebovala zkopírovat jakýsi dokument (už nevím jaký) a zjistila, že jí nejde kopírka. Takže jsme museli do nějakého copy centra a zpátky na poštu. Znovu vystát frontu a pokusit se o dokončení akce.
Zde je nutné podotknout, že kdo má v Rusku uniformu, funguje za přepážkou nebo na nějakém úřadu, ztrácí veškeré atributy lidskosti. Stává se z něho jakási bezpohlavní bytost, jejímiž hlavními projevy jsou arogance a hrubost. Tím se samozřejmě popudí i druhá strana, takže jakékoliv jednání na úřadech je zážitek. Když nám tedy paní za přepážkou nevlídným hlasem oznámila, že nám chybí ofocený ještě jeden dokument, jistě si každý umí představit, co se v nás odehrávalo. Diskuze jsou tam však naprosto zbytečné a registraci jsme nutně potřebovali, takže nezbylo, než znovu absolvovat okruh copy centrum, pošta, fronta a vyřizování. Tentokrát to již proběhlo bez závad, takže jsme mohli pokračovat v programu.
Naše první cesta vedla k Lomonosovově univerzitě. Je to velkolepá stavba a dojem kazí pouze způsob, jakým byla za hlubokého stalinizmu stavěna. Podívali jsme se i dovnitř, ale bdělý strážce nás nepustil dále, než do vstupní haly. Pořádek musí být.
Lomonosovova univerzita - vstupní hala
Lomonosovova univerzita - Hanka s Pepou před hlavním vchodem
Lomonosovova univerzita
Lomonosovova univerzita
Po prohlídce univerzity jsme se přesunuli k nedalekým Vrabčím (za socializmu Leninským) horám. Tam jsme si prohlédli kostel Trojice Živorodičky a vyslechli Pepův zevrubný výklad o tom, co všechno je vidět na panorámatu z Vrabčích hor. Za dobu našeho pobytu se v těchto místech vystřídalo také několik svateb.
Vrabčí hory - koupit to lze typické suvenýry
Výhled na Moskvu z Vrabčích hor
Vrabčí hory - kostel Trojice Živorodičky
Vrabčí hory - kostel Trojice Živorodičky, zvonice
Vrabčí hory - kostel Trojice Živorodičky, interiér
Vrabčí hory - svatba
Čas se pomalu nachýlil a my jsme museli ukončit zajímavou prohlídku a vracet se domů. Cestou nás ještě čekala návštěva tržnice na nákup surovin pro nadcházející oslavu Světlaniných narozenin.
V tržnici
To nám zabralo malou chvilku a zanedlouho jsme se již věnovali přípravám prostředí pro uvítání gratulantů.
Světlaniny narozeniny
Světlaniny narozeniny
Světlaniny narozeniny
Světlaniny narozeniny
Světlaniny narozeniny
Světlaniny narozeniny
Oslavou narozenin skončil program dne – už zbývalo pouze uvést byt do původního stavu a dojednat program na příští den. Bylo rozhodnuto odjet zhruba na dva dny do vesnice Bachtinka v Kalužské oblasti, kde Světlana s Pepou mají chalupu.
Fotografie dne:
Hanka s Pepou před Lomonosovovou univerzitou
Lomonosovova univerzita
Postavena na Stalinův příkaz v rámci akce „Výškové budovy v Moskvě“. Základní kámen byl položen v dubnu 1949 a vyučování zahájeno v září 1953. Na stavbě pracovaly desetitisíce vězňů. Jen komplex hlavní budovy stavělo 7000 odsouzených, 3800 podmínečně osvobozených a 2500 vojáků (r. 1951). Kromě poslucháren a laboratoří jsou v bočních 18-ti patrových blocích koleje pro 5000 studentů – téměř výhradně jednolůžkové místnosti o velikosti 8,2 m2. V současné době na MGU (Moskovskij gosudarstvěnnyj universitět) studuje přes 40000 studentů na 35 fakultách. Hlavními obory jsou – fyzika, chemie, matematika, ale i žurnalistika (1/3 za studium platí!). Byla zahájena výstavba 7 nových bloků, která umožní rozšířit počet studentů na 100000.
Projekt univerzity se Stalinovi líbil a neměl co namítnout, tak se aspoň zeptal, jaké stromy budou kolem vysázeny. Otázkou zaskočil projektanty, kteří mu nedokázali hned odpovědět – tak řekl: …a proč by tam nemohly být jabloně – a bylo rozhodnuto. Od té doby tam rostou (I když v Moskvě je na jiném místě než tam a v Parku vítězství nenajdeš). Celkem zde bylo vysázeno 11 300 stromů a 171 000 keřů.
Pár poznámek k budově univerzity – má 34 podlaží (původně měla mít 32 a měl to být hotel + byty). Na její ploché střeše měl stát 35 – 40 m vysoký pomník Lomonosovovi. Ten by se ale ze země jevil proti mohutné budově malinký, tak byl ještě zmenšen a postaven na zemi u fontán. Na střeše udělali 58 m vysokou špici, což objekt opravdu zdobí. Celková výška tak dosáhla 236 m. I detaily mají úctyhodné rozměry. Např. hodiny a teploměr na bočních věžičkách mají průměr ciferníku 8,74 m, zrno v klasech kolem hvězdy na špici je vysoké 1,4 m! Za sovětské vlády místnosti ve špici patřily KGB.
Zajímavé je ale i podzemí univerzity. Protože je tam málo únosná půda a pod velkou váhou stavby hrozilo, že “sjede” do řeky pod ní, byla základová deska zamrazena (do ohromného výkopu nalili kapalný dusík !!!) a je zmrazována dodnes. Ve 3. sklepním patře jsou ohromná zařízení na výrobu kapalného dusíku. A je tam také vchod do dosud tajného objektu METRO-2.
Vrabčí hory
Místo na jihozápadě Moskvy na vysokém příkrém pravém břehu řeky Moskvy proti Lužnikám (sportovní areál). Je považováno za jeden ze sedmi pahorků, na kterých se Moskva rozprostírá.
Název pochází podle obce Vorobjovo, která zde ve středověku existovala. Od r. 1648 do XVIII. stol. v severní části Vorobjových hor působil Andrejevský klášter. Koncem XIX. stol. se hory stávají oblíbeným „dačnym“ místem. V letech 1949 – 53 byl na Vorobjových horách vystavěn komplex budov MGU (Moskevské státní university) a vyhlídková plošina – populární místo svatebčanů.
V r. 1953 zde postaven lyžařský skokanský můstek a r. 1958 Lužnikovský metro-most, spojující komplex univerzity s Komsomolským prospektem.
V létech 1924 – 1991 se Vorobjovy hory jmenovaly Leninské hory.
Světlaniny narozeniny
Přípravy na narozeniny probíhaly od samého rána. Zatímco my jsme poznávali Moskvu, Světlana s přítelkyní chystaly různé dobroty. Po našem příjezdu se zapojili i Pepa s Hankou, já jsem zůstal trochu stranou, neb tyhle akce nijak zvlášť nemiluji. Tak jsem se tvářil, že na mne žádná činnost nezbyla. Hanka se připojila k ženskému osazenstvu a Pepa kouzlil v poměrně malém obýváku. Připravoval něco, čemu jsem z počátku nevěřil, že se podaří – posezení pro zhruba patnáct lidí. Má v tom přece jenom praxi – zvládnul to.
Zanedlouho se začali trousit první hosté. Byl jsem z toho celý nesvůj – i doma dělám vše pro to, abych se oslav tohoto typu nemusel účastnit. Tady ale nebylo kam uhnout. Tak jsem musel přetrpět všechny ty představovačky a lámat ruštinu s naprosto cizími lidmi. Pak jsem se schoval za fotoaparát a kupodivu to zabralo – všichni mi dali pokoj. Ale nesměl jsem ani na chvilku se mezi ostatní posadit.
Celá oslava započala pompézními přípitky. Takřka každý z hostů pronesl nějakou řeč, někteří dokonce v podobě inscenace. Nestačil jsem zírat. Pak byla volná zábava, která postupně přešla do zpěvů při kytaře. V tom excelovala Světlana se svojí dcerou Olgou. Poslouchalo se to velmi dobře – takové ty tklivé melodie, podtržené malebnou ruštinou – člověka to opravdu donutilo se zaposlouchat. Po pěveckých exhibicích následovaly tance při hudbě z gramofonu. Během tanců již někteří z hostů začali odcházet a jakmile bylo dotancováno, zvedli se i ostatní a zanedlouho jsme tam opět byli sami. To jsem na celé věci ocenil, že to netrvalo dlouho do noci, jak jsem se původně obával, ale že konec byl ve velmi rozumnou a přijatelnou dobu.
Pak už jenom uvést byt do původního stavu a mohli jsme se věnovat plánu akce na následujících několik dní.
Kostel Trojice živorodičky
Postaven v klasicistním stylu roku 1811 na území tehdejší vesnice Воробъёво (Vrabčín) na místě původního kostelíku z roku 1644. Za zmínku stojí, že tento kostel jako jeden z mála nebyl nikdy uzavřen