8. 10. 2008 Přejezd ke Granadě, Piňos Genil – ubytování
Dnešní den byl ve znamení přejezdu velké části Andaluzie od západu na východ v celkové délce trasy zhruba 400 km. Nejprve jsme tedy ukončili pobyt v hotelu a pak už se vydali na cestu. Prakticky celá cesta byla po dálnicích, takže ze vzdálenosti jsme neměli žádné obavy. Pouze kolem Sevilly byla jízda poněkud náročnější na pozornost – neradi bychom sjeli z té správné dálnice, což by znamenalo mnohakilometrovou zajížďku a samozřejmě významnou časovou ztrátu.
Jeli jsme celkem volným tempem a kolem nás se pomalu střídaly různé typy krajiny, z nichž ani o jednom se nedalo říct, že by byl lepší, než ten druhý. Nádherný pohled byl na všechny. Počasí bylo na cestu jako stvořené – oblačno a žádné vedro. Po většinu cesty jsme sledovali a obdivovali střídající se plantáže pomerančovníků a olivovníků. Těchto rostlin bylo všude naprosto neskutečné množství a do teď nedokážeme pochopit, jak je vůbec možné to sklidit a zpracovat. Sklizeň oliv jsme zaznamenali pouze na jednom místě a k našemu velkému překvapení to byla sklizeň ruční bez jakékoliv mechanizace.
Andaluzská krajina
Cesta ubíhala v klidu a pohodě se dvěma malými zastávkami na občerstvení. Než jsme se nadáli, blížili jsme se ke Granadě. Tady už bylo nutné zbystřit a najít tu správnou odbočku do míst mezi Granadou a pohořím Sierra Nevada, kde jsme chtěli rozbít tábor. Bez potíží jsme zanedlouho sjížděli k městečku Piňos Genil, kde jsme se rozhodli přečkat zbytek dovolené. Hned po vjezdu do města jsme narazili na krásný, romantický hotýlek La Durquesa, kde jsme se rozhodli zkusit štěstí. Jako obvykle to vyšlo na první pokus a během několika minut už jsme měli zavazadla na pokoji.
Doba nebyla nijak pokročilá a tak jsme takřka okamžitě vyšli na prohlídku městečka spojenou s nákupem nějakého proviantu na zbytek pobytu. Chvíli jsme chodili a hledali nějaký market, otevřený jsme však nenašli žádný. Četnými dotazy jsme nakonec zjistili, že otevírají až v šest, tedy v době, kdy u nás už se obchody pomalu zavírají. Nikde na obchodech jsme nenašli žádné údaje o provozní době (to platí pro celou Andaluzii). Do otevírací doby nám ještě zbývalo přes hodinu a tak jsme vyšli do kopců, kde bylo tušit starou zástavbu. Prošli jsme co se dalo, akorát nám to vyšlo do otevření obchodů. Nakoupili jsme nějakou stravu a lahvinku na zakončení dne. Odnesli jsme to na hotel a protože na usazení se na pokoji bylo ještě brzy, zašli jsme na pivo do hotelového baru. Dali jsme si obvyklá dvě piva, k nim dostali nějakou chuťovku a tím pádem jsme byli po večeři.
Ubytovali jsme se a tohle viděli z balkonu
Takovýto strom měl svěže zelenou korunu
Betlém v místním kostele
... a oltář tamtéž
Pramen ve skále
Nádrž na vodu
V uličkách
V uličkách
V uličkách
V uličkách
Večerní siesta - obligátní láhev červeného
Po dopití naší pravidelné dávky jsme se uchýlili na pokoj, kde při lahvince jsme kuli plán na zítřek. Rozhodli jsme se tak, že podle počasí pojedeme buď do hor, nebo do Granady. Po tomhle rozhodnutí jsme ulehli k zaslouženému spánku.
Fotografie dne:
Tohle víno nikdo neukradne