1. 10. 2008Benalmadena – Castilo monumento colomares, La Paloma parque, koupání
Po snídani jsme se rozhodli navštívit nedaleké – asi 25 km – městečko Benalmadena. I když bylo opravdu blízko, cesta nám trvala takřka hodinu a půl. Značení španělských silnic je kapitola sama pro sebe a i v dalších dnech nám způsobovalo nemalé potíže.
Když se ke všem problémům se značením ještě v jednom místě přidalo několik kachen na přechodu pro chodce, není se čemu divit, že cesta trvala tak dlouho. Nereagovaly na žádné znamení, nakonec Hanka musela z auta ven a začít jim ručně pomáhat ze silnice. To se nelíbilo nějakému strejdovi za námi, který na nás začal troubit. Jakmile Hanka vylezla ven, kachny zřejmě očekávaly přísun potravy a místo nějakých pěti jich tam rázem bylo kolem dvaceti. Nicméně trpělivá snaha přinesla ovoce – po chvíli se v hejnu udělala cestička na to, abych mohl rychle opustit tohle místo. Bez váhání jsem se rozjel, Hanka naskočila téměř za jízdy. Hošík za námi už to nestihnul a tak ve zpětném zrcátku bylo vidět, jak vylézá z auta a začíná s odklízením kachen. Bez spolujezdce jsme mu tu jeho roli pranic nezáviděli.
Po příjezdu, ještě z auta, jsme zahlédli malebný, starý a romantický objekt, podobný malému zámečku. Okamžitě jsme k němu zamířili, zaparkovali poblíž a zahájili prohlídku. Byl to Castilo Monumento Colomares a zaujal nás natolik, že jsme tam prošli, někdy i prolezli, co se dalo.
Castilo monumento colomares
Castilo monumento colomares
Castilo monumento colomares
Castilo monumento colomares
Castilo monumento colomares
Castilo monumento colomares
Castilo monumento colomares
Castilo monumento colomares
Castilo monumento colomares
Castilo monumento colomares
Po prohlídce jsme trochu prošli město, dali si malé občerstvení a začali se pídit po tom, kde je městský park (La Paloma Parque, Municipal Parque) s expozicí kaktusů.
Ne úplně vzácný způsob přepravy
Benalmadena
Iglesia de Santo Domingo
Benalmadena
V uličce Benalmadeny
Nějakou dobu trvalo, než jsme našli člověka, který nám srozumitelně vysvětlil, kudy na to. Nakonec tedy bylo nutné popojet asi šest km autem do jiné části města, kde park ležel. To už byla dopravní špička, cesta vedla kolem školy, ze které právě vypouštěli chovance. Dlužno říci, že kachny na přechodu jsou proti těm odporným parchantům učiněné a roztomilé dámy.
Auto se nám podařilo zaparkovat kousek od vchodu a po pár metrech jsme již procházeli branou.
Park na první pohled zaujme svojí pohodovou atmosférou. Všemožné rostliny se střídají s vodními plochami a co nás zaujalo nejvíce, byla spousta domácího zvířectva – králíci, slepice, kachny – volně pobíhajícího a zcela nerušeně se množícího v prostorách parku. Je to taková oáza klidu ve městě. Prošli jsme ho křížem krážem až k expozici kaktusů ve volné přírodě. Nemyslím, že bychom někdy něco podobného viděli. Expozice byla založena roku 2003 a plocha byla zřejmě osázena vzrostlými kaktusy. Je to skutečně nádherná sbírka.
La Paloma parque
La Paloma parque
La Paloma parque - městská knihovna
La Paloma parque
La Paloma parque
La Paloma parque
La Paloma parque
La Paloma parque
La Paloma parque
Po prohlídce parku jsme si dali malé občerstvení a protože bylo nádherné počasí, přesunuli jsme se o pár metrů níže k mořské pláži. Lidí tam bylo tak akorát a tak jsme na chvíli obsadili dvě plážová lehátka. Hanka samozřejmě neodolala a vrhla se do mořských vln. Já jsem byl trochu zdrženlivější a zůstal na břehu i když teplota vody byla i pro mne dostatečná.
Zbyl nám čas i na krátkou koupel v moři
Zbyl nám čas i na krátkou koupel v moři
Celá koupací akce netrvala příliš dlouho a po jejím skončení jsme v blízkém marketu nakoupili nějaké dobroty a pomalu začali směřovat k domovu. Ani tento návrat se neobešel bez problémů, ale jakmile jsme se přiblížili k Mijas, tak jsme se zorientovali a za chvíli byli doma. Bylo sice teprve půl sedmé, ale nikam jsme už nešli, i když život venku teprve začínal. Dali jsme si večeři, tradiční lahvinku a šli si lehnout.
Fotografie dne:
Růže v trní