Andaluzie 2008 – den druhý

Chvíli jsme poseděli, načerpali základní informace o tom, kam bychom se ve Španělsku mohli podívat a pomalu jsme se rozešli každý za svým.

Manželé Poslovi nám udílejí cenné rady k pobytu v Andaluzii

Manželé Poslovi nám udílejí cenné rady k pobytu v Andaluzii

Manželé Poslovi nám udílejí cenné rady k pobytu v Andaluzii

Nějakou dobu se pohybujeme po zahradě, která je vzhledem ke svému umístění takřka ve středu města předurčena být malou a tedy prohlédnuta za chvíli.

Místní gorila

Opičky

Ukázka výběhu

Nevím, co to je, ale je to krásné

Šimpanz - jeho smysl pro legraci byl nepřekonatelný

Já osobně jsem se nejvíce těšil na baobab, který jsem někde na internetu viděl na fotografii. Ještě před odletem mě p. Posel informoval, že strom není pravý, ale že se jedná o betonovou imitaci. Byla to pravda a pro mne, i když už jsem to věděl, zklamání. Rád bych ještě v životě shlédnul pravý, nefalšovaný baobab.

Baobab jako živý, bohužel jen betonová imitace

I když je to tedy pouhá napodobenina, tak přesto v jednu hodinu zacházíme dovnitř stromu na expozici ze života v Africe. Po krátké přednášce pokračujeme do volného prostoru za stromem, kde bylo možné vidět lemury. Jednomu z nich se naše skupina tak zalíbila, že navázal fyzický kontakt s některými účastníky. Byl velmi roztomilý a docela nás mrzelo, že nedostatek času, určený pro naši skupinu, nám neumožnil se s ním blíže seznámit.

Hrátky s lemurem

Pomalu ještě procházíme zahradu a při jejím opuštění z nás vyzařuje maximální spokojenost. Pak už nezbývá, než se vydat do neznáma. Naše první kroky vedou k moři – podívat se, jaké by to bylo, kdyby to bylo na koupání. Chvílemi poprchávalo, vál nárazový vítr. Bylo to spíše na bundu než na koupání. Ale moře jsme viděli a nezbylo, než očekávat, co přinesou příští dny.

Na pláži - na koupání to moc nebylo

Toulali jsme se městem a k naší lítosti nenarazili na žádný historický objekt, hodný našeho zájmu.

Kašna na náměstí

Po chvíli tedy usedáme v jedné hospůdce, kde čepují Gambrinus – byla to povinnost ochutnat. Poté následovala další etapa naší procházky, jejímž cílem mělo být dopravit se do našeho hotelu. Po pár krocích ale potkáváme rodinu Poslových, kteří nás posadili na autobus s konečnou stanicí v historické části Mijas. Dojeli jsme tam za chvíli a dobrá zpráva byla to, že cestou do těch strašných kopců se dramaticky začalo měnit počasí. Než jsme tam dojeli bylo azuro a znatelně se oteplilo. Autobus nás vysadil v historickém centru a my poprvé zahlédli náznaky toho, kvůli čemu jsme chtěli jižní Španělsko vidět. I když tam nebyly žádné ty bombastické a světoznámé kousky, tak přesto na nás Mijas velmi zapůsobilo. Architektura, atmosféra městečka a v neposlední řadě ta náhlá změna počasí k lepšímu nám přichystala na závěr dne velmi příjemné chvíle. Procházeli jsme město takřka do tmy a poté se taxíkem nechali doporavit k hotelu.

Poustevna Virgen de la Peńa

Poustevna Virgen de la Peńa

Poustevna Virgen de la Peńa

Pohled na Fuengirolu

Pohled na Fuengirolu

V uličkách

V uličkách

V uličkách

Nedat si kávu by byl hřích

Kostel Immaculate Conception

Pohled na část Mijas z teras

V uličkách

Cesta taxíkem sice nebyla příliš dlouhá, nicméně se nás zmocnilo zděšení při pomyšlení na to, že zítřkem počínaje, budeme muset cestu k hotelu hledat tímto bludištěm sami. Hned druhý den se naše obavy ukázaly být oprávněné – nalezení hotelu byl jeden z nejsilnějších zážitků naší dovolené.

Po příjezdu na hotel jsme se lehce zkonsolidovali a vyšli do místního klubu shlédnout avízované Flamenco show. Do opravdové show dle našich představ to mělo skutečně daleko – stísněné podmínky a maximálně tři účinkující asi nedávají ten správný obraz o podobné akci, ale aspoň nějaký náznak jsme viděli.

Flamenco show

Flamenco show

Flamenco show

Flamenco show

Flamenco show

Flamenco show

Při lahvince červeného jsme tam vydrželi asi hodinu a po konci představení se přesunuli na pokoj, kde nás čekala ještě jedna láhev, kterou jsme si chtěli vypít v klidu sami, pouze se vzpomínkami na docela vydařený den.