28. 9. 2008Přílet, ubytování, první seznámení s okolím
Z Prahy odlétáme kolem třetí hodiny ranní a po necelých třech hodinách letu přistáváme v cíli na letišti v Malaze. Po vyzvednutí zavazadel sedáme do prvního taxíku a necháváme se odvézt do Matchroom Country Club, ubytovacího areálu v Mijas Golf, nedaleko města Fuengirola.
Řidič nebyl právě dobrá volba – jak se během jízdy ukázalo, nevěděl přesně, kde objekt hledat a musel se několikrát ptát na cestu. Různé zajížďky byly asi důvodem o 10 EUR dražšího jízdného, než bylo inzerováno.
Na místo nás taxíkář dovezl úderem sedmé. Po probdělé noci jsme se docela těšili do postele, takže po vystoupení z taxíku míříme rovnou k recepci. Ale tady nás čeká zcela nefalšovaný šok. Zařízení není běžný hotel, takže areál byl uzavřen masívní železnou bránou, která se dala otevřít pouze zadáním nám doposud neznámého číselného kódu, tma jako v pytli (na jihu Španělska se v tuhle roční dobu rozednívá v osm), nikde ani živáčka. Vidina spánku se rozplynula. Naštěstí bylo teplo, ale nálada na bodu mrazu. Chvíli jsme popocházíme a pak zkoušíme telefonovat na různá čísla napsaná na budově. Bez úspěchu. Kolem osmé tam začínají vyvíjet aktivitu nějaké uklízečky, ale ty nás dovnitř nepustily. Krátce po osmé z areálu vyšli nějací hosté, kteří nás bez problému pustili alespoň za bránu. Naše první kroky vedly k recepci, kde se dozvídáme, že otvírají až v půl desáté. Na tom se nedalo nic změnit, další více než hodina čekání. Mezitím se zatáhlo a začalo drobně pršet. Ale už je kam se schovat.
V půl desáté opravdu otevřeli recepci a další postup byl dílem okamžiku. Během pěti minut vyřizujeme formality a jdeme k apartmánu. Vybaven je velmi dobře – oddělené ložnice, dvě koupelny, kuchyňský kout, obývací pokoj a terasa. Během chvíle uléháme a snažíme se částečně dohnat spánkový deficit.
Kuchyně v apartmánu
Obývák s podávacím oknem do kuchyně
Posezení v obýváku
Nábytek v obýváku a vchod na terasu
Ložnice se vchodem na terasu
Občerstvení po probuzení
Vstáváme těsně po poledni, posvačíme ze zásob z welcome pack a jdeme se rozhlédnout po areálu z terasy. Bezmyšlenkovitě jsem za sebou zavřel dveře a v tu ránu jsme na terase uvězněni bez možnosti se dostat do apartmánu. Já pouze v tričku, slipech a bos. Hanka oblečená. Z terasy vedou otevřené schody ven a tak se musela vydat do recepce sehnat buď univerzální kartu nebo někoho, kdo nám otevře. Domluva byla asi dost svízelná, nicméně po chvíli přišla s nějakým chlapíkem zpět na terasu. Když pochopil, co se stalo, byl velmi veselý, nicméně otevřel apartmán a přes pokoj i dveře na terasu, takže jsme opět mohli vejít domů. Po chvíli zazvonil telefon, ač nerad, tak jsem ho zvednul. Volal nějaký člověk, zda jsme spokojeni s ubytováním a že by se se mnou rád sešel. Tak jsme se domluvili na úterý v jedenáct a tím věc prozatím uzavřeli.
Po těchto událostech jdeme na seznamovací procházku po okolí – kolem nádherného golfového hřiště do neznáma.
Část golfového hřiště - součást areálu
Část golfového hřiště - součást areálu
Pohled do areálu
Pohled do areálu
Pohled do areálu
Přístup do apartmánu přes terasu
Zanedlouho se rozpršelo a tak nezbývá, než se vydat zpět k hotelu. Než jsme tam došli, zase přestalo a tak pokračujeme v procházce na druhou stranu s cílem najít nějaký market, abychom nakoupili zásoby na nejbližší období včetně láhve na večer. Ušli jsme celkem slušnou vzdálenost, zastavili se v restauraci na uvítací lunch, ale nenašli nic, co by se podobalo otevřenému obchodu s potravinami. Takže jsme to otočili zpět a alespoň tu lahvinku zakoupili u benzínky. Doma jsme ji v klidu vypili a brzy ulehli, neboť únava byla značná.
Fotografie dne:
Pohled do areálu