11. 7. 2007Prohlídka Moskvy, Moskevské metro, Mauzoleum, Historické muzeum
Dnes máme v plánu navštívit Mauzoleum V. I. Lenina a výstavu „Zlato – kov carů a car mezi kovy“, která byla nedávno otevřena v Historickém muzeu. Nedílnou součástí je samozřejmě procházka po centru Moskvy.
Metrem se dostáváme přímou linkou ze stanice „Park Pobědy“ do stanice „Náměstí revoluce“, která je prakticky v centru. Procházíme kolem bývalého Muzea V. I. Lenina (nyní uzavřeno) a Historického muzea a železnou kovanou branou vcházíme do Alexandrovského parku. U Památníku Neznámému vojínovi se řadíme do fronty k návštěvě mauzolea. Ta postupuje pomalu, takže Jarda s Hanou mají čas na prohlídku parku a fontán, oddělujících jej od Manéžního náměstí.
Řadíme se na konec fronty na Lenina
Výjevy z pohádek v Alexandrovském parku
Zatímco Pepa stojí ve frontě, my si krátíme čas prohlídkou Alexandrovského parku
Zatímco Pepa stojí ve frontě, my si krátíme čas prohlídkou Alexandrovského parku
Ve 12.00 hod jsme již za bránou parku a dobře vidíme střídání čestné stráže u Památníku Neznámému vojínovi. V minulosti se fronta několikrát klikatila parkem a táhla se Rudým náměstím až do mauzolea. Nyní je Rudé náměstí po dobu prohlídek mauzolea (Út, St, Čt, So, 10-13 hod.) uzavřeno, fronta je podstatně kratší a končí kousek za branou parku. Celá je kvůli pořádku ohraničena železnými zátarasy. Těsně před náměstím jsme byli svědky toho, jak skupinka lidí tyto zátarasy přelezla, ale se zlou se potázali jak ze strany čekajících, tak i ze strany ostrahy.
Střídání stráží v Alexandrovském parku u Památníku Neznámému vojínovi
Fronta na Lenina, v pozadí brána do Alexandrovského parku
Milicionáři dále pouštějí 20-30 členné skupinky. Znervózní nás informace, že ve 12.30 hod. bude vstup na Rudé náměstí (k návštěvě mauzolea) uzavřen. Máme však štěstí a jsme v poslední propouštěné skupině. Před Rudým náměstím musíme odevzdat do úschovny větší tašku a fotoaparáty, projít detekčním rámem na kovové předměty a pak můžeme volně projít do Mauzolea.
Vcházíme a po schodech, skoro ve tmě, sestupujeme do podzemí. V pološeru procházíme kolem katafalku s tělem Lenina. (Zde si neodpustím malou vsuvku do Pepova textu. Ze sluncem ozářeného náměstí, při přechodu téměř do tmy, jsem byl takřka slepý. Jediné, na co jsem se dokázal soustředit, bylo to, abych sebou na schodech nepraštil a případně při pádu nesrazil nějakého regulovčíka, kteří stáli v každé zatáčce a vytyčovali cestu. Nebýt Pepova upozornění (polohlasitě) – „tady ho máš“, tak jsem slavného Iljiče minul bez povšimnutí v obavách o své zdraví. Takhle jsem se tedy na chvíli zastavil, abych si zblízka prohlédl ten exponát. Vizáž je opravdu dokonalá a když si člověk uvědomí, na co sešel ze světa (syfilis), pak je třeba smeknout před titěrnou prací restaurátorů, kteří ho vypiplali do podoby, jakou určitě před smrtí ani krátce po ní neměl. Kdybych byl jeho nadšeným obdivovatelem, jistě bych pietně postál, ale takhle se nám celá jeho prohlídka vešla do necelé minuty).
Tohle jsem nefotil já, neměl jsem fotoaparát. Už se nepamatuji, kde jsem k fotografii přišel.
Za chvíli tedy opět vycházíme po schodech nahoru za mauzoleum a kolem bust zde pohřbených významných státníků jdeme podél kremelské stěny k Spasské věži. V kremelské zdi jsou tabulky se jmény (kolumbárium) pohřbených revolucionářů, politiků, vojevůdců, vědců aj. významných osob, včetně i několika zahraničních představitelů dělnického hnutí.
Obcházíme dosud uzavřené a liduprázdné Rudé náměstí, z úschovny si vyzvedáváme věci a kolem chrámu Vasila Blaženého jdeme na Velký Moskvorecký most udělat několik tradičních záběrů Kremlu. Vracíme se a po ulici Varvarka a zahajujeme pochůzku po této části centra.
Dokud trvají prohlídky v Mauzoleu, nesmí na náměstí ani noha
Dokud trvají prohlídky v Mauzoleu, nesmí na náměstí ani noha
Kostel svaté Varvary
Ještě nedávno tomuto místu vévodil největší ruský a evropský hotel „Rossija“ (2900 pokojů), uvedený do provozu r. 1967, který „zastiňoval“ svými rozměry (12 podlaží) na ploše 13 ha řadu kostelíků. Nyní je prakticky rozebrán a jen stavební sítě s lešením připomínají místo, kde hotel – s koncertní síní pro 2500 posluchačů, kinem, knihovnou a řadou restaurací a barů – stával. Zmizela jedna novodobá dominanta a dala vyniknout historické kráse několika kostelíků na ulici Varvarka.
Tato – jedna z nejstarších moskevských ulic – ústí na Starém náměstí u parčíku s pomníkem slovanským věrozvěstům Cyrilovi a Metodějovi. Pomník byl odhalen v r.1992 při příležitosti oslav Dne Slovanské písemnosti a kultury. Části náměstí se proto říká Slovanské.
Pomník Cyrila a Metoděje
Parčík je z nějakého důvodu uzavřen, takže jej obcházíme a na druhém konci zastavujeme před pomníkem grenadýr za boje u Plevna (r.1877 – rusko-turecká válka).
Grenadýr za boje u Plevna
Kolem polytechnického muzea docházíme na Lubjanské náměstí se smutně proslulou budovou KGB, v jejichž sklepeních bylo postříleno z politických důvodů tisíce lidí. Stalinské represe dosáhly vrcholu koncem 30. let. Jen v letech 1937 – 1938 bylo zatčeno a odsouzeno 4 milióny 125 tisíc a popraveno (zastřeleno) 725 tisíc občanů. Kolik z nich ve sklepeních „budovy na Lubjance“ se asi nikdy nedozvíme (uvádí se 60 000 lidí).
Nebalze proslulá budova KGB
Z náměstí se Nikolskou ulicí kolem obchodního domu GUM (do kterého jsme jen nahlédli) dostáváme k Historickému muzeu, kde máme v plánu prohlídku výstavy „Zlato – kov carů a car kovů“.
Pohled do GUMu
Napřed ale projdeme s průvodkyní „základní trasu“ – od nejstarších dob do XVII. stol. Novější historii (ve II. poschodí) vynecháváme abychom měli více času na „Zlato“. Nemáme zakoupenou povolenku k fotografování, přesto se Jardovi několik „tajných“ záběrů podaří udělat.
Historické muzeum - exponát ze "základní trasy"
Historické muzeum - z výstavy "Zlato – kov carů a car mezi kovy"
Historické muzeum - z výstavy "Zlato – kov carů a car mezi kovy"
Historické muzeum - z výstavy "Zlato – kov carů a car mezi kovy"
Exteriér Historického muzea
Opouštíme budovu muzea a před východem fotíme Hanu s „kozáky“.
Turistická atrakce - povinné upomínkové foto s kozáky
Jdeme zpět na Rudé náměstí, abychom si vyfotili Spasskou věž, Kazanský chrám a Voskresenskou bránu. Připomeneme si pohnutou historii posledně jmenovaných staveb, kdy např. Kazanský chrám za komunistů sloužil jako veřejné WC.
Kazanský chrám - za komunistů veřejné WC
Spasská věž
Kazanský chrám - za komunistů veřejné WC
Voskresenská brána
Dále vyrážíme na Manéžní náměstí. Fotíme západní trakt Historického muzea a pomník maršálu Žukovovi před ním. Nemůžeme si nechat ujít také foto s živým „Leninem“ (za 100 rublů), stojícím nedaleko spolu s posledním ruským „carem Nikolajem II.“ a kolem letní pivnice (zahrádky) před rekonstruovaným hotelem Moskva (fa STRABAG) vycházíme na hlavní moskevskou třídu – Tverskou ulici – důležitou spojnici měst Moskva a Tver. (V XV. století tato města spolu bojovala o nadvládu nad Ruskem).
No, nepořiď si foto za 100,- rublů
Zadní trakt Historického muzea - v popředí socha maršála Žukova
Nyní pokračování Tverské ulice – Leningradský prospekt, spojuje Moskvu s Petrohradem. Vedro a stará pravda, že teprve pivo udělá žízeň krásnou, nás přinutí jedno si dát a usednout v letní zahrádce proti budově Ústředního telegrafu (jedna z prvních staveb sovětské Moskvy – 1927).
Teprve pivo udělá žízeň krásnou
Potom již opět se zájmem docházíme k dvěma památkám – budově Mossovětu (radnice) a proti ní stojícímu pomníku zakladateli Moskvy – Jiřímu Dolgorukému. Byl odhalen při příležitosti 800.výročí založení města r. 1947. Pokračujeme dále ulicí a zacházíme do Jelisejevského obchodu potravin s nejpřepychověji zdobeným interiérem v Rusku. Přicházíme na křižovatku Tverské s Puškinovým bulvárem (Puškinovo náměstí a pomník básníkovi).
Milice je všudypřítomná a využívá nejrůznějších dopravních prostředků
Moskevská radnice (Mossovět)
Jurij Dolgorukij, zakladatel Moskvy
Puškinův pomník
V podchodu (zároveň vstup do stanice metra) byl r. 2002 spáchán sebevražedný teroristický akt, kdy zahynulo 8 občanů. Nachodili jsme se pěšky dnes již dost a rozhodujeme se, že si na závěr exkurzí prohlédneme několik stanic metra – tj. architektury a výzdoby. (stanice Majakovská – vyslanectví ČR a SR, Běloruská – nádraží – spoj do Prahy a Komsomolská – nejbohatší výzdoba – tři nádraží (Leningradské, Jaroslavské a Kazaňské). Potom odjíždíme metrem na „naši“ stanici – Park vítězství – a autobusem se vracíme domů – k prostřenému stolu.
Stanice Metra Majakovskaja
Satnice metra Běloruská
Stanice metra Komsomolská
U prostřeného stolu
A nakonec pár upomínkových fotografií:
Fotografie dne:
Moskvorecký most - upomínkové foto s nádherným pozadím - Pepo, díky
Moskevské metro
Tvoří základ dopravního systému města. Jeho podíl na přepravě občanů tvoří 57% (zbytek pak autobusy, trolejbusy a tramvaje). V pracovní dny převáží v průměru 9 miliónů cestujících. (rekord z 5. IX. 1997 – přes 12 miliónů). Radiálně – okružní struktura linek kopíruje městskou zástavbu. Nejvytíženější jsou okrajové stanice, kterými denně prochází (díky „vesničanům“) 100 – 150 tisíc cestujících. Metro zahajuje provoz v 5:30 ráno a končí v 01:00 po půlnoci.
Zajišťuje jej 35 tisíc pracovníků. Jízdné (nezávisle na délce tratě, počtu přestupů a době) stojí 17 rbl (cca 13-14 Kč).
Rozhodnutí o výstavbě metra v Moskvě přijalo plénum ÚV KSSS (tenkrát Všesvazové Komunistické strany bolševiků) v červnu 1931. Projektování se zúčastnili specialisté z Londýna. Stavba byla prováděna údernickým tempem a již 15. května 1935 zahájila provoz první linka, dlouhá 11,2 km (mezi stanicemi “Sokolniky“ a „Park kultury“).
V r. 1937 pak druhá 1,3 km („Kijevská“-„Smolenská“) a r. 1938 další dvě – „Alexandrovský sad“ (tenkrát „ulice Kominterny“) – „Kurská“, dlouhá 2,3 km a 8,5 km dlouhá linka „Těatralnaja“ (tenkrát „Ploščaď Sverdlova“) – „Sokol“.
Válka přerušila otevírání dalších stanic až do r. 1943 a následujících. Celková délka nynějších 13 linek činí 282,5 km.
V současnosti je v provozu 173 stanic (z toho 57 přestupních).
Denně vyjíždí 9 915 vlakových souprav
Průměrná rychlost 41 km/hod (včetně zastávek)
Nejhlouběji založenou stanicí je „Park Pobědy“, kde jsou koleje 84 m pod zemí.
Kromě toho existuje ještě několik tajných linek tzv. „metro-2“. Přesné informace nejsou dostupné.
Metro 2
Předpokládá se, že kromě veřejné dopravy metrem existuje i síť podzemních linek, spojujících vládní instituce a vojenská velitelská stanoviště s podzemními bunkry, mnohdy i vzdálenými od Moskvy. Protože přesné údaje jsou tajné, uvádíme neoficiální.
Název „Metro-2“ se objevil r. 1992 v časopise „Ogoňok“, který jako první přinesl zprávu o tajné podzemní dopravní síti v Moskvě, přetištěnou ze zprávy amerického ministerstva obrany za r. 1991 (TITLE: Military forces in transition. PUBLISHED: 1991 – Washington, D.C. : Dept. of Defense.). V ruských vládních dokumentech byla dopravní síť označována jako „D-6“. Je-li tento název používán i dnes, není známo.
Podle některých údajů má 4 linky. Nejdelší – „Čechovská“ – je dlouhá přes 60 km.
Bývalý moskevský primátor G. Popov v rozhlasové besedě oznámil, že jedna z linek „Metro-2“ vedla od budovy ÚV KSSS k vládnímu letišti Vnukovo-2 a byla využita k evakuaci pracovníků ÚV po porážce protigorbačevského puče v srpnu 1991.
První linka „Metro-2“ byla úzkokolejná a vznikla r. 1947. Spojovala Kreml se Stalinovou „dačou“ v Matvějevském. Začátkem padesátých let započala výstavba velkoprofilových podzemních tunelů pro „D-6“ v širokém měřítku, ale za Stalinova života nebyla dokončena.
Za Chruščeva byla dokončena první etapa „D-6“, spočívající:
– v rekonstrukci „Matvějevské“ linky se stanicemi pod Ministerstvem obrany, Ministerstvem zahraničí, hotelem „Ukrajina“, bunkrem Ministerstva spojů a Stalinovou „dačou“
– ve výstavbě linky k Berijovu podzemnímu městečku v Ramenkách se stanicemi Kropotkinská-2, Frunzenská-2, Universita-2 a Ramenki
– ve výstavbě linky pod Leningradským prospektem se stanicemi Sovětská-2, Aeroport-2 a Sokol-2
– ve výstavbě propojovací spojky „Matvějevské“ linky s hotelem „Ukrajina“ a Ramenkami.
Za Brežněva koncem sedmdesátých let byla vybudována spojka mezi Ramenkami a stanicí „Vostrjakovo“ (akademie generálního štábu) a linka z centra do podzemní továrny (je v hloubce 100 m ve čtvrti Alexejevská). Mluví se i o lince mezi Štábem protivzdušné obrany na Mjasnické ulici a Hlavním štábem letectva v osadě Zarja v Balašichinském okrese Moskevské oblasti.
Za Gorbačeva (podle nepotvrzených informací) byla vybudována gigantická „Čechovská“ linka (délka 60 km), která prochází čtvrtěmi Caricyno a Vidnoje do bunkru pod vládním sanatoriem „Bor“. Dále linka pokračuje přes podzemní komplex v Alačkově (Čechov-2) k několika bunkrům, rozmístěným kolem města Čechov (v Šarapovo, Vaulovo, Něrastannoje). Jsou to hlavní evakuační bunkry pro prezidenta a generální štáb.
Poslední dobou se hodně mluví o výstavbě linky do Barvichy (vládní a prominentní osada). Prakticky je dokončen tunel v hloubce 100 – 200 m od budovaného podzemního městečka pod Lubjanským náměstím (budova FSB = býv.KGB) přes nedokončený ohromný bunkr v Zamoskvorečí, pod čtvrtěmi Kanatčikovo a Čerjomuškami k Ramenkám.
Napojení „Metra-2“ na veřejné metro je mezi stanicemi „Sportivnaja“ v Lužnikách a „Universita“. Tam je i jediný v Metru semafor. Celý systém „Metra-2“ byl dříve řízen 15. odd. KGB, nyní pak Hlavním úřadem speciálních programů prezidenta, kde se problematikou „D-6“ zabývá Služba speciálních objektů.