Rusko 2007 – den devátý

7.7.2007Archangelsk, Malyje Karely, Ivan Kupala, svatba

Dnes nás čekal velmi náročný den. Dopoledne byl na pořadu dne skanzen v Malých Karelách, po obědě Archangelsk a večer opět skanzen, kde právě tento den probíhaly oslavy svátku Ivana Kupaly. Po ránu tedy žádné vylehávání – i když jsme šli spát dost pozdě, ráno v osm už jsme snídali.

Den začínáme snídaní ve stylové hotelové restauraci

Po snídani naše první kroky vedly do skanzenu. Abychom neplatili zbytečně vysoké vstupné, drželi jsme se mlčky opodál a nechali vyjednávat Světlanu. Ta se po chvíli vrátila se zlevněnými vstupenkami – podařilo se jí z nás udělat chudé ruské důchodce. To nás nikterak nemrzelo, hlavně že jsme se dostali zhruba na třetinu ceny „dlja inostrancev“.

Přístupová cesta ke skanzenu

Pomalu jsme procházeli areálem a nestačili koukat. Pamatuji se, jak kdysi dávno jsem byl nadšen podobným skanzenem v Rožnově pod Radhoštěm. Teď se mi to nadšení vrátilo. Jsem obdivovatelem lidové architektury a tady byla možnost si opravdové skvosty (kultovní komplex Voskresenský kostel (1669) a Zvonice (1854) z vesnice Kušereka – Oněžský okres) prohlédnout zblízka. Jakési náznaky krásných dřevěných staveb byly vidět už cestou. Ale málokterý domek, který jsme míjeli, byl v tak dobrém technickém stavu, jako zde vystavené exponáty. Zatímco běžný obyvatel těchto domků zcela zjevně nedisponuje prostředky na údržbu, zde ve skanzenu se věnují nemalé částky na to, aby stavby opravdu k něčemu vypadaly. Chodili jsme od exponátu k exponátu, některé měly i vnitřní expozici a tomu také nebylo možné odolat.

Všechny stavby mají na naše poměry velmi nízké dveře i trámy v obytných částech. Takže když jsem opouštěl první stavení, nedostatečně jsem se sehnul a rána do hlavy, kterou jsem dostal, mne téměř zbavila vědomí. Samaritánka Světlana okamžitě natrhala nějaké lupení a naplácala mi to na hlavu. Když to po chvíli opadalo, na hlavě nebylo skoro nic poznat. Zda to bylo poskytnutou péčí nebo kvalitou lebky, je mi dodnes záhadou. Podruhé už se mi to nestalo a v jednom interiéru jsme se dozvěděli, že tyto nízké podhledy jsou záměrné, aby příchozí byl nucen se před pánem domu uklonit.

Léčba bylinami po ráně do hlavy

Přicházíme ke zvonici z r. 1854

Voskresenský kostel z r. 1669

Pamětní kříž

Na houpačce

Dvoulopatkový větrný mlýn

Usedlost majetného sedláka Puchova

Voskresenský kostel z r. 1669

Na kolotoči

Voskresenský kostel z r. 1669

Dům sedláka Polujanova

Zvonice ze vsi Kuliga

Kaple sv. Makaria

Přechod rokle

Chaloupka babušky Jagušky

Čtyřlopatkový větrný mlýn

Studna s rumpálem

Usedlost Pomořanů

Nezbytná ruská pec

Interiér domu Polujanova

Rybářské loďky

Rybářské nářadí

Rybářské loďky

Interiér domu hrnčíře

Georgijevský kostel z r. 1672

Povinný snímek typu "byli jsme tam" - v pozadí Grigorjevský kostel

Vchod do Georgijevského kostela

Šestilopatkový větrný mlýn

Iljinská kaple - 18. století

Selský dům

Procházeli jsme se poměrně dlouho a shlédli většinu exponátů. Teplota se mezitím vyšplhala ke třicítce, obtěžoval nás různý hmyz a tak jsme usoudili, že by to mohlo stačit. Čekal nás ještě dlouhý den a nechtěli jsme se zničit hned na jeho počátku. Areál jsme tedy opustili a vydali se na prohlídku Archangelska.

Severní Dvina mezi Karelami a Archangelskem

Již samotný vjezd do města byl ohromující. Jestliže kvalita cesty z Moskvy až sem byla mírně řečeno nevalná, tak to, po čem jsme přijížděli do oblastní metropole, bylo ještě o několik tříd horší. Na některých úsecích bylo prostě nemožné se dírám vyhnout, všude spousty bláta. Místy to ještě vylepšili tím, že cestu začali opravovat. Čímž samozřejmě průjezdnost ještě zhoršili. Takže při nejbližší příležitosti jsme auto nechali stát a dále se vypravili po svých. Shodou okolností vedle našeho parkovacího místa stála cisterna s ruským národním nápojem „kvasem“. Tak jsme se řádně posilnili (nealko) a vydali se do neznáma.

Přijíždíme do Archangelska

Kupujeme si zásobu kvasu

Adresu bývalého dědečkova rodiště jsem neměl a tak naše cesta vedla bez nějakého konkrétního cíle. Naší snahou bylo se nejprve dostat na nábřeží Severní Dviny a tím pádem i k přístavu. Problém s tím nebyl žádný a zanedlouho jsme byli na pláži, která v nás zanechala smíšené pocity. Na jedné straně naprosto bezchybný výhled na Dvinu, na straně druhé samotná pláž, nikterak neupravená a co bylo nejhorší, poměrně hustě posetá střepy z rozbitých lahví, zřejmě po bujarých oslavách. To je v Rusku vidět celkem často. Za těchto okolností jsme zrevidovali náš původní úmysl se v severních vodách vykoupat. Pouze naše děvčata vešla do vody alespoň po kotníky a my trnuli hrůzou, abychom nemuseli vyhledat lékařskou pomoc na zašití rozříznuté nohy.

Na pláži, poměrně hustě pokryté střepy

Archangelský přístav

Kotvící loď DIKSON

Archangelský přístav

Železniční most přes Dvinu

Archangelskem jsme volně procházeli několik hodin. I když jsme nenarazili na žádnou „bombastickou“ památku, tak přesto bylo co obdivovat. Na městě je patrné jeho stáří a je zde očividný nedostatek peněz na renovaci některých objektů i běžnou údržbu. I když tu a tam viditelné stavební práce začínají svědčit o tom, že se něco hnulo správným směrem. Část viny na stávajícím stavu zřejmě bude i na předchozím starostovi, souzeném a odsouzeném za zpronevěru v řádu miliard rublů.

V okrajových částech stále převládá dřevěná zástavba, blíže k centru se čím dál častěji mísící s kamennou až samotné centrum už pak má rysy moderního města se zástavbou mladšího data. Jedná se však převážně o zástavbu „panelákového“ typu, kde jsem velmi postrádal kus nějaké dávnější historie. A obávám se, že toto jinak velmi zajímavé město s pohnutou historií, už tento nedostatek nenapraví.

Tržnice - úplně jiný sortiment, než na jaký jsme zvyklí

Tento dům ještě splňuje kritéria obyvatelnosti

Častá dřevěná zástavba ostře kontrasuje s moderní výstavbou - v pozadí "Vysota"

Dřevěná zástavba

Opravené dřevěné domy vypadají opravdu nádherně

Nikolský kostel

Kontrast mezi opraveným a pozůstatkem po kumunistických hospodářích

Amfiteátr nám neznámého původu

Loď na opravě v suchém doku

Shlédli jsme pomníky – jednomu ze zakladatelů města Petru Velikému, dobyvatelům severu, obětem intervence a samozřejmě i všudypřítomného Lenina, zde v Archangelsku lidem nazývaného King Kong. Navštívili jsme muzeum uměleckého ztvárnění dobývání Antarktidy, které je umístěno v neuvěřitelně zchátralé budově. Byli jsme tam jedinými návštěvníky a za těchto okolností bylo opravdu těžké přesvědčovat paní pokladní a průvodkyni v jedné osobě, že jsme turisté ze vzdálených končin Ruska. Nakonec Světlaně a Pepovi „uvěřila“ a provedla nás všechny za cenu vstupného pro občany Ruska. V samotném centru města naší pozornosti neunikl „nultý“ kilometr se zajímavými vzdálenostmi některých měst (např. Vladivostok 10 077 km).

Památník obětem intervence

Petr I. - Veliký

V. I. Lenin, zde nazývaný "King Kong"

Památník dobyvatelům severu

V této zchátralé budově je muzeum uměleckého ztvárnění dobývání severu

"Nultý kilometr" v centru města

Pochodili jsme toho poměrně dost a s přibývajícími hodinami v takřka úmorném vedru se zvětšovala naše únava. Nakonec jsme se téměř vyčerpáni dopravili autobusem k autu a pomalu město opustili.

Archangelské komunikace - je toho zde hodně k vylepšní

Loučíme se s Archangelskem - kostel na kraji města směrem na Karely

K mé velké lítosti jsme nezvládli navštívit místa, která jsem vidět chtěl. To by však představovalo delší pobyt a nutné popojíždění autem v tom hrozném terénu. A do toho se nikomu z nás při stále narůstající únavě nechtělo. Budu-li někdy v budoucnu mít dostatek peněz a zdraví, rád bych tyto končiny ještě jednou navštívil a spojil s prohlídkou nedalekých Soloveckých ostrovů. Právě tyto ostrovy a lágry na nich vybudované byly podkladem pro Solženicinovo dílo „Souostroví Gulag“.

V pozdní odpoledne jsme Archangelsk opustili a vrátili se na základnu v Malých Karelách. Tam jsme se malinko zotavili a už nás čekala další akce – oslavy svátku Ivana Kupaly. To jsem si za žádnou cenu nechtěl nechat ujít – stejně tak, jako se mi líbí lidová architektura, tak mám slabost i pro kroje a místní folklór. Pepu se nám k návštěvě skanzenu přemluvit nepovedlo a tak nás tam doprovodila pouze Světlana. Chvíli jsme na ni čekali před recepcí a krátili si dlouhou chvíli pozorováním soutěže mezi ženskou a mužskou částí svatby, jejíž oslavy se konaly právě zde v areálu. Všichni účastníci byli už lehce líznutí a soutěž měla poněkud erotický náboj. Když jsme ráno šli na snídani, tak už se někteří svatebčané netrpělivě dožadovali dalšího přídělu několika lahví.

Ze soutěže mezi mužskou a ženskou částí svatebčanů

Světlana se po chvíli objevila a u brány skanzenu předvedla svoji obratnost – dostala nás dovnitř na vstupenky z rána. Chvíli jsme se tam potulovali a pak i Světlana šla odpočívat. My dva jsme stále přecházeli z místa na místo a čekali na nějaké folklórní vystoupení. Bohužel až na jednu malou výjimku marně. Do krojů byla oblečena pouze hrstka účinkujících a některé prodavačky u stánků. Takže moje naděje, že uvidím např. klasický chorovod, se k mému velkému zklamání rozplynula. Nějakou dobu jsme ještě sledovali to hemžení, znovu si prohlédli některé exponáty a pak z toho celodenního maratónu docela unaveni skanzen opustili.

Prodej suvenýrů, půvabná prodavačka, později i tanečnice

Prodej suvenýrů

Smysl této ozdoby hlavy nám unikl, ale bylo ji vidět na mnoha hlavách

Z vystoupení folklórní skupiny u Voskresenského kostela

Místní tanec

Z vystoupení folklórní skupiny u Voskresenského kostela

My jdeme po svých

Kromě únavy nás také docela sužoval hlad. Hotelová restaurace již byla zavřená a tak jsme nepohrdli stánkem poblíž skanzenu, kde nabízeli šašlik. Dali jsme si dohromady jeden a to byla naše poslední chyba tohoto dne. Chuti byl opravdu nevalné a kromě toho si k nám přisedli tři hoši, kteří měli svátek z toho, že jsou v těchto končinách nějací cizinci. Chvíli to bylo docela zpestření, ale potom již začali být poněkud neodbytní – stále nás přemlouvali k návštěvě nočního Archangelska, což jsme rezolutně odmítali. Asi se cítili uraženi, počáteční srdečnost byla ta tam a tak jsme byli rádi, že během jejich návštěvy v recepci jsme získali prostor jim zmizet ze zorného úhlu. Šli jsme rovnou na pokoj a bez dalšího otálení zalehli a spali až do rána.

Fotografie dne:

Prodavačka upomínkových předmětů, které vytváří z březové kůry

Archangelsk

Archangelsk byl založen v roce 1584 z nařízení Ivana IV. „Hrozného“ na mysu Pur-Navolok kolem Michailo-Archangelského kláštera, známého již z XII. století. Nejprve se nové sídliště postupně jmenovalo Nové cholmogorské město, Novocholmogory, Archangelské město, teprve po roce 1613 se město začalo jmenovat svým současným jménem – Archangelsk

Archangelsk se stal prvním ruským mořským přístavem. Bouřlivý rozvoj obchodních vztahů s Anglií a dalšími západními zeměmi způsobil růst města a jeho rozkvět. Zájem o město a Arktidu byl vyvolán snahou Anglie a potažmo Evropy o kratší lodní spojení s Amerikou a Čínou. To platilo zejména v době, kdy ještě nefungoval suezský průplav.

Město se stavělo chaoticky. Základním materiálem pro stavbu bylo dřevo. Z toho důvodu Archangelsk často podléhal požárům. V roce 1667 byl zasažen silným požárem, po kterém bylo nutno město znovu vybudovat. Koncem XVII. století se ve městě začínají objevovat kamenné budovy. Jedním z prvních objektů se staly Gostinyje Dvory, které hrály roli pevnosti, skladů a obchodního centra. Výstavba byla ukončena v roce 1684. Komplex sestával ze tří usedlostí se šesti věžemi.

Epocha Petra I. „Velikého“ měla velmi silný vliv na historii města. V roce 1693, v době své první návštěvy, založil car – reformátor v Solombale loděnici a osobně zde zahájil výstavbu námořní obchodní lodě. V době jeho přítomnosti ve městě také vznikla admiralita.

V roce1694 Petr I. znovu přijel do Archangelska a zúčastnil se spuštění na vodu obchodní lodi „Svatý Pavel“, postavené v Solombalské loděnici.

S růstem svého významu se Archangelsk stával výhodným cílem pro zahraniční okupanty. Proto byla v roce 1701 založena Novodvinská pevnost. V témže roce došlo k nejvýznamnější vojenské události, spojené se jménem této pevnosti. Díky hrdinství Ivana Rjabova, který posadil nepřátelské lodě na mělčinu proti pevnosti, získalo Rusko první velké námořní vítězství.

Přesto však, po vítězství v Severní válce, s úmyslem ustanovit Peterburg hlavním obchodním a vojenským přístavem, zavedl Petr I. velká omezení obchodu přes Archangelsk. Na několik desetiletí život ve městě odumřel, dokud v roce 1762 Kateřina II. „Velikaja“ svým nařízením nezrušila všechna omezení Petra I. Město začalo obnovovat svoje pozice.

V roce 1794 Kateřina II. schválila nový generální plán zástavby Archangelska. V současnosti vidíme centrální část města právě takovou, jaká byla vyprojektována na konci XVIII. století.

Začátkem XIX. století, v období napoleonských válek a kontinentální blokády Anglie, zůstává Archangelsk jediným otevřeným ruským přístavem. To dalo nový impuls růstu obchodního obratu i rozvoji města. Koncem století se město přeměnilo ve významné centrum dřevozpracujícího průmyslu.

XIX. století pro město znamená velký růst v oblasti kultury a rozvoj vzdělanosti. První veřejná knihovna otevřela své dveře v roce 1833. 5. ledna 1833 vyšlo první číslo týdeníku „Archangelskije gubernskije věsti“. Ve městě fungovala dvě divadla, městský orchestr a sbor. V roce 1859 bylo otevřeno Archangelské veřejné muzeum.

V polovině XVIII. století se Archangelsk stal známým jako základna pro osvojení Arktidy. Koncem XIX. století zájem o sever ještě vzrostl. Významní výzkumníci Arktidy se vypravili v polárních expedicích z Archangelakého přístavu. Čičagov V. J., Litke F. P., Pachtusov P. K., Civolko A. K., Rusanov V. A., Sibirjakov A. M., Sedov G. J. – všechna tato jména jsou pevně spjata s městem Archangelsk. Díky odvaze těchto lidí se město začalo nazývat „Brána do Arktidy“.

Počátek XX. století byl ve znamení pro Rusko významnými třemi revolucemi, změnami politických režimů, účastí v Světové válce v roce 1914 a občanské válce. Všechny tyto události zanechaly své stopy v historii Archangelska.

Archangelští pracující i inteligence byli nespokojeni také s carským režimem. Ve městě působily podzemní spolky a organizace. Přes Archangelsk proudily transporty revoluční literatury z Norska.

Po únorové revoluci byla ve městě ustanovena prozatímní vláda. V té době ve městě, stejně jako v celém Rusku, kvůli válce s císařským Německem, došlo k omezení průmyslové výroby, inflaci, došlo ke zhoršení ekonomické situace. Byly zavedeny potravinové karty. V říjnu 1917 se k moci ve městě fakticky dostali bolševici.

2. srpna 1918 byl Archangelsk obsazen zahraničními interventy – armádou spojeneckých vojsk a moc ve městě přešla pod Vrchní správu v čele se socialistou N. Čajkovským. Okupace nebyla pro Archangelsk bez následků. Okupanti se cítili být vlastníky. Na ostrově Muďjug byl zřízen koncentrační tábor. Moc okupantů trvala do roku 1920, kdy byli donuceni opustit Rusko pod tlakem Rudé armády.

Role Archangelska v sovětských létech rostla. Stává se pro Rusko “Valutovým pramenem”: bylo otevřeno mnoho dřevařských závodů. Export dřeva se stal jedním z hlavních článků příjmů nového státu.

První desetiletí sovětského Ruska se stala tragickými stránkami v historii města a celé země. Desítky tisíc lidí, uznaných novou mocí za nepřátele národa, byly vysídleny do Archangelské oblasti. Byly postaveny četné tábory GULAG. Tisíce lidí umíraly na následky těžkých nucených prací, mučení, nebo byly zastřeleny na základě rozsudků soudu.

V létech velké Vlastenecké války hrál Archangelsk důležitou roli. Přístavem do země přicházela pomoc od spojenců : potraviny, zbraně, výstroj. Bez ohledu na to se obyvatelům ničeho nedostávalo. Město pracovalo, ale umíralo hlady a početnými nálety němců. Tisíce obyvatel Archangelska bojovalo s fašistickými okupanty na různých frontách. Dvacet lidí bylo poctěno vyznamenáním Hrdiny Sovětského Svazu. Přínos Archangelska k Vítězství na Německem je nepopíratelný

Historie města odráží různé etapy jeho života : i úpadek i bouřlivý rozkvět. Ale v kteroukoliv dobu, za jakékoliv moci, Archangelsk sloužil Rusku, zůstávajíc svébytným, ale nikdy provinčním městem na severu Ruska.

Nyní je Archangelsk moderní přístavní město. Ale období rozpadu SSSR a založení Nového Ruska neprošlo pro město bez následků. Archangelsk trpí velkou potřebou nových cest, obnovení starých magistrál, výstavbou nových obydlí a zničením starých dřevěných baráků, ve kterých do této doby žijí tisíce obyvatel. Za poslední dva roky ve městě započaly změny. Jsou spojeny především s příchodem k moci mladého a iniciativního primátora Alexandra Donského.

Současnost

Archangelsk – hlavní město archangelské oblasti – významné historické, průmyslové, vědecké a kulturní centrum severu Ruska.

Město je položeno na severozápadě Ruska nad 64 rovnoběžkou asi 1230 km od Moskvy. Archangelsk se rozkládá na 35 kilometrech po březích a ostrovech Severní Dviny při jejím ústí do Bílého moře. V současnosti má asi 355 000 obyvatel.

Velká část života města je spjata s lesy, stavbou lodí, rybolovem a obchodem. Jsou zde dobře rozvinuty: lesní hospodářství, chemický, papírenský a rybolovný průmysl.

Archangelsk – to je významný mezinárodní přístav.

Město je s ostatním Ruskem propojeno vodním, automobilovým a železničním spojením. Jsou zde dvě letiště. Letiště Talagi má mezinárodní status.

V Archangelsku fungují tři na severu nejvýznamnější univerzity: Pomořanská státní Univerzita, Archangelská státní Technická univerzita a Severní Medicinská univerzita.

Nedaleko od města se rozprostírá v Evropě největší muzeum dřevěné architektury pod širým nebem – Malé Karely.

Počasí v Archangelsku

Archangelsk je položen u Bílého moře, nad 60 rovnoběžkou, což způsobuje chladné podnebí v hlavním městě Pomoří, dokonce i v létě.

Všechna čtyři roční období jsou ve městě výrazná. V zimě se může teplota měnit od 0 do -25 stupňů, velmi časté jsou vánice a sněžení. Díky Bílému moři ve městě téměř nejsou kritické mrazy, například jako na jihu archangelské oblasti. Ale i zde může teplota dosáhnout -35 stupňů.

Jaro v Archangelsku přichází v dubnu, kdy se teplota mění od 0 do +10 stupňů. Velmi časté jsou srážky v podobě deště a sněhu. Je téměř pravidlem, že v teplém květnu se někdy vyskytne silné sněžení.

Červen je začátek krátkého severního léta a období Bílých nocí. Slunce zapadá za horizont pouze na několik hodin a tmavé noci se do Archangelska vracejí v srpnu. Teplota se v červnu pohybuje od 10 do 25 stupňů. Letní počasí je vlastní mírnému podnebí – časté deště se střídají s teplými a slunečnými dny. Několik horkých dní v červenci umožňuje rovněž koupání v Bílém moři, kdy se bělomořská voda na mělčinách ohřeje na 20 – 25 stupňů. Přesto i v létě doporučujeme si sebou brát bundu a teplý svetr

Podzim ve městě jako vždy nastává nečekaně a velmi rychle. V září přichází chladné mrholení a deště, někdy s mokrým sněhem. Teplota v říjnu se pohybuje od -5 do +10 stupňů. Trvalá sněhová pokrývka obvykle nastává na přelomu října a listopadu. V prosinci se doba trvání světla zkracuje do čtyř hodin, ale zato je možné pozorovat krásné hvězdné nebe, jasně rozkvetlé padajícími hvězdami a polární září.

Za zmínku stojí vysoká vlhkost vzduchu ve všech čtyřech ročních obdobích, která nás nutí ostřeji vnímat jak mráz, tak i horko.

Ivan Kupala

Na večer naší návštěvy v Malých Karelách byly v areálu muzea plánovány oslavy u příležitosti svátku Ivana Kupaly. Dlouho jsme pátrali, kdo to vlastně byl, až se Pepa někde dopídil, že se nejedná o žádnou historickou postavu, které by byl večer zasvěcen. Kupala snad v ukrajinštině znamená něco jako slunovrat. Proč je k tomu názvu přiřazeno jméno Ivan, se nám zatím nepodařilo věrohodně zjistit. Na našem internetu jsem o tomto svátku našel následující zmínku:
„Ročním obdobím, kdy se mladí lidé nejvíce oddávali milostným hrátkám, byl nepochybně letní slunovrat, oslavovaný známými svátky, jako je Jarilo a Ivan Kupala. Církev sice tyto svátky už odedávna zakazovala pro “obscénnosti”, k nimž při takových příležitostech docházelo (Efimenko 1862: 85 a násl.), avšak lidové mínění považovalo účast na nich pro mladé za povinnou: Bo jak ne prijdeš na Kupajla, to vyidi s tebe duša i para.“

Svatby v Rusku

V Rusku je zvykem, že svatebčané po obřadu nejprve zajedou na významné nebo památné místo v daném městě.
V Moskvě se jezdí k věčnému ohni v Alexandrovském parku u Kremelské stěny, nebo na bývalé Leninské hory (dnes Vrabčí hory) nebo k pylonu v Parku vítězství a zřejmě i jinam. V Narofominsku k dělu při dálnici.
V nedávné minulosti bylo vidět mnoho svateb na Rudém náměstí u Mauzolea.
Nejedná se v žádném případě o nějakou pietu. Šampaňské teče proudem, mnohde hraje ryčná kutálka, zúčastnění tančí nebo hrají různé hry, probíhá fotografování ve velkém stylu.
Alespoň zde na Vrabčích horách u žádné ze svateb, které jsme zde viděli, nechyběla okázalá limuzína.
Slavnostnější registrace sňatku probíhá v „Palácích sňatků“ (v Moskvě jsou 4 a jen jeden je určen pro sňatky s cizinci), běžnější pak na úřadech „ZAGS“ – obdoba našich matričních úřadů. Těch je v Moskvě 28. Není nic neobvyklého, že se na chodbách tísní rozveselení svatebčané s uplakanými pozůstalými, kteří přišli vyřídit úmrtní list.