6.7.2007Cesta do Archangelska – z Vologdy do Archangelska, Malyje Karely
Pokračování naší cesty z Vologdy byla pro nás všechny „terra incognita“ a tak jsme město opustili jak nejdříve to šlo. V plánu nebyla žádná zastávka spojená s prohlídkou nějakých pamětihodností. Naším jediným cílem pro tento den bylo co nejdříve překlenout tu hroznou vzdálenost – bezmála 800 kilometrů – v co nejkratší době tak, abychom večer bydleli buď v Archangelsku nebo jeho nejbližším okolí. Nikdo z nás netušil, co nás cestou čeká a tak Pepa jel, co to dalo.
Jeho snahu cestou několikrát ocenili policisté, místy měřící rychlost. Až na časovou ztrátu to vždy skončilo bez ztráty kytičky, uniformovaní hoši se spokojili s domluvou. Za volantem se mohli střídat pouze Pepa se Světlanou. Ti jako jediní byli u auta zapsáni coby osoby, které mohou auto řídit. V případě nějaké pojistné události s jiným řidičem by mohly nastat problémy. Takže to dopadlo tak, že takřka celou cestu odřídil Pepa a i s odstupem času před tímto výkonem smekám klobouk.
Jediné, čeho nebylo třeba se obávat, bylo sjetí z cesty a nějaké bloudění. Jeli jsme po trase Moskva – Archangelsk, silnice je deklarována jako mezinárodní magistrála. A široko daleko není žádná jiná. Ale nemožnost zabloudit byla praktiky jediná úleva. Jinak to byla velmi náročná cesta, kde se střídaly úseky srovnatelné s evropským standardem s úseky, které byly na hranici sjízdnosti.
Dalším paradoxem je krajina. Na pohled nádherná, ale pokud se jede třeba 200 kilometrů jedním lesem, pak to začíná být poněkud monotónní a únavné. Zejména proto, že celou cestu chybí jakékoliv pohoří. Stále rovina, občas mírně zvlněná. Po obou stranách silnice se pak smíšené lesy střídají s bažinami. Do toho sem tam nějaká vesnice, sestávající z několika dřevěnic, z nichž některé stály pouze silou vůle.
Krajina cestou do Archangelska
Krajina cestou do Archangelska
Osobní auta jsme potkávali pouze zřídka, dopravu obstarávají zejména kamióny. Za celou dobu jsme snad dvakrát zastavili u nějakého bufetu za občerstvením. Jednak proto, že je jich cestou poskrovnu a také proto, že ne všechny svým vzhledem a vybavením zrovna lákají k návštěvě. Takže mnohem častěji jsme stavěli v lese za nezbytnými životními potřebami. Za zmínku také stojí čerpací stanice. Platí se zásadně předem a po natankování se částka vyúčtuje. Obsluha vychází ven pouze v nejnutnějších případech a finanční transakce probíhají přes zpravidla zamřížované okénko. Ale tomu se vůbec nedivím.
V tomto duchu tedy pomalu ubíhala dlouhá cesta. Prvním povzbuzením pro nás byl vjezd do archangelské oblasti, vyznačené úctyhodným hraničním kamenem. Bylo to však pouze dílčí uspokojení, do cíle nás čekala ještě poměrně dlouhá cesta po silnici velmi nevalných kvalit.
Vjíždíme do Archangelské oblasti
Vjíždíme do Archangelské oblasti
Takže když se nakonec objevil vytoužený Archangelsk, nebyla už síla vjet do města a pídit se po nějakém ubytování. Jistě jsme věděli, že v nedalekých (20 km) Malých Karelách hotel je a bylo pro nás lepší těch 20 km ujet, než bloudit po neznámém městě a hledat ubytování tam. To nás ostatně čekalo, pokud bychom v Karelách neuspěli.
Byli jsme tam za chvíli a k našemu překvapení jsme se ocitli v novém, moderním a stylovém ubytovacím areálu, položeném na kopci, s rozhledem na deltu Severní Dviny. Jakmile jsme zjistili, že mají volné pokoje, neváhali jsme ani chviličku. Ubytování bylo dílem okamžiku a pak už – únava neúnava – rychle ven. Blížila se půlnoc a venku svítilo slunce, které dodávalo zvláštní zabarvení před námi se rozprostírající deltě, v dáli lemované kouřícím průmyslovým komplexem Novodvinska. Stáli jsme tam opravdu dlouho a s dojetím pozorovali, co matka příroda dokáže vykouzlit.
Recepce ubytovacího areálu
Delta Severní Dviny
Delta Severní Dviny
Do Malých Karel jsme nejeli pouze kvůli ubytování, to bylo vlastně víceméně jedno z možných řešení. Hlavním důvodem návštěvy bylo přírodní muzeum dřevěné architektury, ve kterém jsou shromážděny rázovité dřevěné stavby z celé archangelské oblasti. Poněvadž bylo stále světlo, vyšli jsme si vyšlápnout cestu k muzeu, abychom ráno neztráceli čas a šli najisto. Po chvíli jsme tam byli a stylová brána do muzea stejně jako přes plot viditelné dřevěné objekty slibovaly na příští den nezvyklé zážitky.
Po půlnoci jsme se šli podívat ke skanzenu, abychom věděli, co nás za pár hodin čeká
Po půlnoci jsme se šli podívat ke skanzenu, abychom věděli, co nás za pár hodin čeká
Tímto jsme prohlásili den za skončený a téměř neradi si šli kolem druhé za mírného šera lehnout.
Fotografie dne:
Panoráma delty Severní Dviny - v pozadí vpravo Novodvinsk (fotografováno kolem 23:00 hod.)
Malé Karely
Muzeum se rozkládá na rozsáhlé ploše – 140 hektarů, na které je představeno 138 stavitelských památek dřevěné architektury, dopravených sem z různých okrsků Archangelské oblasti. Tato unikátní – obsahem i významem – sbírka, nemá v Rusku sobě rovnu. Základní fond muzea je tvořen asi 20 000 archivními jednotkami
Muzeum „Malé Karely“ je v Rusku jedním z prvních, kde dominujícím principem výstavby muzejních expozic se stala metoda krajinářského prostředí. To znamená, že při vytváření sektorů muzea jsou respektovány: historicko-kulturní členění regionu a charakteristiky vesnic, odkud jsou památky dovezeny. Během plnění muzejního teritoria komplexy památek se v Malých Karelách zformovalo smíšené, informacemi nasycené architektonicko – krajinářské prostředí, disponující mimořádně estetickými charakteristikami a významným rekreačním potenciálem.
Za léta svojí existence muzeum „Malé Karely“ získalo obrovskou popularitu u obyvatel Archangelska i návštěvníků města. Každoročně muzeum navštíví kolem 100 000 lidí.
V poslední době se zvláštní pozornost věnuje vybudování doplňkových služeb pro návštěvníky. Je zde možné objednat svatební obřad v přímořských tradicích, jezdit na koni, poslechnout si zvonění zvonů, zúčastnit se národních her a zastřílet si z luku. V letním období je v interiérech místností otevřeno kolem 20 výstavek a expozic. Kromě tradičních svátků masopustu a vánočních zábav se v kalendáři událostí trvale objevily nové zajímavé akce, takové jako sportovní svátek «Georgijev den», festival dětství, zábava na Ivana Kupalu. Na podzim je naplánován festival dřevařského mistrovství a velký svátek pro novomanžele na „den Pokrova“ (Ochránkyně). Návštěvníkům slouží čajová jizba a prodejna suvenýrů.
Celá expozice je rozdělena do čtyř sektorů, z nichž každý reprezentuje určitý typ selského osídlení s charakteristickým pro daný region architektonickým a projekčním řešením.
Kargopolsko – Oněžský sektor – to je osídlení s volným rozmístěním. V jeho středu je Vozněsenský „krychlový“ kostel (1669), který spolu se Zvonicí s jehlanovitou střechou (1854) utváří malebný a velebný soubor Severského vesnického stanoviště. V sektoru jsou historicky nejstarší exponáty selských obydlí Ruského Severu – otopné neboli „černé“ jizby a rovněž ukázky různých trámových vazeb.
V Mezenském sektoru je ukázka řadové zástavby ze tří selských usedlostí, které se stavěly na vysokých březích řek. Pro zpevnění příkrého svahu stavěli opěrné stěny a na ně kladli podesty. Na tato svérázná „nábřeží“ umisťovali sklady, studené komory (lednice) a blíže k řece „baně“ (koupelny). V Mezenském sektoru je ukázka opěrné stěny na které jsou skutečně původní hospodářské objekty. Na okraji osídlení je „mlynářské městečko“.
Mezi Mezenským a Pinežským sektorem je „mini-vesnička“ Chorněnskaja – osídlení lidí, zabývajících se přípravou sena.
V Piněžském sektoru muzea jsou čtyři selské usedlosti, postavené „tváří k slunci“, na okraji pak sklady a „baně“. V jehličnatém lese pak Trojická kaple z vesnice Valtěvo.
Vzhled velké trhové vsi je možné uvidět v Dvinském sektoru. Uprostřed návsi stojí Georgijevský kostel s jehlanovitou střechou (1672) ze vsi Věršina. Kolem jsou usedlosti Dvinských sedláků, na okraji dva větrné mlýny. Se svérázným duchovním životem Severských vesničanů se můžeme seznámit na výstavách a folklorních slavnostech, které muzeum organizuje.
V muzeu je rovněž obnoveno zvonařské umění (r.1975), které je jeho nedílnou částí.