5.7.2007Odjezd do Archangelska, Rostov Velikij, Jaroslavl, Vologda
Na dnešek je stanoven odjezd do Archangelska. Máme před sebou trasu dlouhou zhruba 1300 km, nicméně vstáváme normálně a nijak nechvátáme. Máme naplánováno dojet pouze do Vologdy, což představuje asi 450 km a tak není důvod se nějak stresovat.
Většinou jsme se občerstvovali takto
Pak už následovala první zastávka v Rostově (Velikém), kde jsme chtěli shlédnout klášter a kreml a také nakoupit zdejší specialitu – finifti. I když jsme se snažili pobyt nijak neprodlužovat, přece jen to chvíli trvalo, než jsme Rostov opustili a vydali se k Jaroslavli, kde bylo plánováno se také chvíli zdržet. Jako první jsme navštívili Spasojakovlevskij klášter.
Oficiálně je veden jako mužský klášter i když v současnosti je to asi ženský. Pro tohle tvrzení svědčí to, že na přístupové cestě do jedné části objektu seděla na židli řádová sestra, jejímž úkolem zřejmě bylo do těchto míst nepouštět návštěvníky. U vchodu do kláštera hlídá služba „správnost“ oblečení, tj. ženy musí mít na hlavě pokrývku, nesmí mít odhalená ramena a pokud mají kalhoty, je nutné přes ně přetáhnout jakousi „sukni“, kterou lze u vchodu zapůjčit.
Spaso-Jakjovlevský klášter byl založen ve XIV. století, přestavěn do kamene v XVII. – XIX. století (Ruská pravoslavná církev zachovává středověkou zkrácenou formu psaní „Spasitel“ = „Spas“). V r. 1928 byl klášter uzavřen a sloužil jako skladiště a kasárna. Církvi byl navrácen r. 1991. Hlavní chrámy jsou – Dmitrijevský (1799 -1801) a Jakovlevský (1836), přistavěný ke staršímu kostelu „Početí sv.Anny“ (1686) – s modrými báněmi. Mezi chrámy je Zvonice – do revoluce na ní bylo 22 zvonů. Nyní je součástí kláštera i kostel „Spasa na píscích“ který původně patřil sousednímu klášteru „Na píscích“ (založen kněžnou Marií ve XIII. století). Kamenná stavba kostela je z r. 1603.
Prohlédli jsme areál a obdivovali překrásné stavby. Některé budovy již byly rekonstruovány, na ostatní rekonstrukce teprve čeká. Člověku je opravdu smutno, když vidí ty zbytky zvěrstev, napáchaných za celá desetiletí vlády komunistů. A to jsou na první pohled vidět pouze materiální škody, to, co napáchali na lidech, není okamžitě do očí bijící. Tady je třeba si něco přečíst nebo poslechnout, aby ty hrůzy vyvstaly v plném rozsahu.
První větší zastávka: Spaso-Jakovlevský klášter v Rostově (Velikém)
Spaso-Jakovlevský klášter
Spaso-Jakovlevský klášter - Jakovlevský chrám
Spaso-Jakovlevský klášter - v areálu kláštera
Spaso-Jakovlevský klášter - před vstupem do kláštera je třeba se řádně upravit
Spaso-Jakovlevský klášter - Dmitrijevský chrám
Před branami kláštera ještě rychle nakoupit nějaké ty „finifti“ (šperky, malované na emailu) a následuje rychlý přesun k rostovskému kremlu – rezidenci rostovských metropolitů (arcibiskupů).
Finifti
Finifti
Finifti
Finifti
Finifti
Finifti
Finifti
Byl postaven za vladyky Iony Sysojeviče v 70. – 90. létech XVII. století. Stejně jako v klášteře, tak i zde zůstáváme stát v pokoře před majestátem celého objektu. Jsou zde ještě patrnější škody z minulého režimu a náklady na rekonstrukci musí dosahovat závratných částek. Ke kremelské zvonici se nám podařilo zajít právě ve chvíli, kdy na její věži začal koncert všech patnácti zvonů. Když říkám koncert, tak tím opravdu koncert myslím. Čtyři muži dokáží tyto zvony naprosto virtuózně rozeznít tak, že diváci stojí jak přikovaní a vychutnávají vzniklou atmosféru. Po koncertu pak je naprostou samozřejmostí aplaus jako poděkování za poskytnutý zážitek.
Na zvonici Uspenského chrámu na Chrámovém náměstí je 15 zvonů, z nichž nejtěžší váží 2000 pudů a nejlehčí 1,5 (1 pud = 16 kg). Jejich harmonická sestava se ustálila v XVII. století a přetrvává dodnes (m.j. vyzvánění těchto zvonů je nahráno na gramodesky).
Vchod do Kremlu
Kostel ikony Matky Boží - Odygitrie
Zvonice Uspenského chrámu
Zvonice Uspenského chrámu
V takovémhle stavu jsou památky po komunistech - průchod mezi Kremlem a Chrámovým náměstím
V takovémhle stavu jsou památky po komunistech - biskupství
Po Rostovu nás čekal nedaleký Jaroslavl. Ani tady nebylo možné se nezastavit, na rozdíl od Rostova jsme však nenavštívili žádný konkrétní objekt, pouze jsme se prošli městem až k nábřeží řeky Volhy. Pobyt bylo nutné kvůli pokročilé době zavčas ukončit a vydat se k poslednímu cíli dnešního dne – městu Vologda, kde bylo plánováno přenocování.
V pozadí kaple Alexandra Něvského
Kostel Ilji Proroka
Výhled na matičku Volhu
Kostel Nikoly Nadějina
V 18:15 (8665) jsme tedy opustili Jaroslavl a bez zastávky uháněli směrem k Vologdě.
Jeden z lepších bufetů při mgistrále Moskva - Archangelsk
Ubytování ve Vologdě - hotel Spasskij
Balkon v hotelu Spasskij
Za dvě hodiny jsme tam byli (8850) a jakmile jsme narazili na první hotel (Spasskij), okamžitě jsme se ubytovali. Volné pokoje měli a dokonce recepční byla na takové úrovni, že nám nocleh účtovala za cenu pro místní. To se opravdu v Rusku nevidí na každém kroku. Tak jsme se tedy ubytovali a po chvíli vyšli do ulic se porozhlédnout po nejbližším okolí. Procházka nám netrvala dlouho – dojmů z celého dne již bylo dost a večer toho nebylo moc k vidění, takže volba padla na hotelovou restauraci, kde jsme si v klidu dali tři nelevná piva (120,- rublů za jedno) a odebrali se na pokoj. Tam jsme si řádně vychutnali koupelnu s teplou vodou – první během pobytu v Rusku. V Moskvě netekla z důvodu pravidelné profylaktické odstávky, na Bachtince z pochopitelných důvodů také ne.
Pak už následoval jenom spánek s tím, že ráno je třeba si přivstat, abychom zvládli zbývajících cca 750 km do Archangelska. To bylo nutné ujet za den, protože cestou by se nocleh sháněl pouze velmi obtížně.
Fotografie dne:
Kostel Vzkříšení Krista v rostovském Kremlu
Rostov Velikyj
Jedno z nejstarších ruských měst se rozkládá na břehu jezera Nero. První zmínky o něm jsou z roku 862. Název pochází od staroslovanského jména Rost = Rostislav. V X. stol. jedno ze středisek Rostovsko – Suzdalských zemí.
Největšího rozkvětu dosáhlo za vlády knížete Konstantina Vsevolodoviče, kdy se r. 1207 stává hlavním městem Rostovského knížectví. Prochází jím důležitá obchodní cesta z centra na sever – do Vologdy a Archangelska.
Roku 1237 město obsazeno a poničeno mongoly a tatary. V době sjednocování ruských zemí je Rostovské knížectví r. 1474 začleněno do Moskevského státu. Od XV. stol. je Rostov – kromě obchodního i významným církevním střediskem (rezidence arcibiskupů). Roku 1602 město vyloupeno polskými oddíly. Od XVIII. stol. velké obchodní centrum s proslulými veletrhy, textilním průmyslem a specifickým klenotnictvím (Rostovská „finifti“ – kresba miniatur na smaltu – žádaná na celém světě).
Z pamětihodností vynikají na břehu jezera Nero dva kláštery – Abrahámův (XII. stol.) a Spaso-Jakovlevský (XIV. stol.), ve městě pak ještě klášter Rožděstvěnský (XIV. stol.) a unikátní komplex Rostovského Kremlu (1670 – 83) s Uspenským chrámem a Zvonicí s 15 zvony.
V současném okresním (a památkově chráněném) městě žije asi 34 tisíc obyvatel.
Jaroslavl
Založen r.1010 kijevským knížetem Jaroslavem Moudrým jako pevnost na pravém břehu Volhy v místě soutoku s řekou Kotorosl, kterému se říkalo „medvědí kout“ (proto medvěd ve znaku města). V polovině XII. stololetí, po rozpadu Kijevské Rusi, se stává pohraničním městem Rostovo-Suzdalského knížectví a r. 1218 hlavním městem Jaroslavského knížectví.
Jeho rozkvět je přerušen tatarsko-mongolským vpádem. Při sjednocování ruských zemí je r.c1463 začleněn do Moskevského státu. Významnou roli sehrává město v boji Ruska s polsko-litevsko-švédskou intervencí počátkem XVII. století, kdy se po obsazení Moskvy stává dočasným hlavním městem Ruska. Koncem XVII. a počátkem XVIII. století je s 15 tisíci obyvateli po Moskvě druhým nejvýznamnějším městem.
Je to jeho „zlatý věk“ s bouřlivým ekonomickým rozvojem, rozkvětem kultury a výstavby současných památek: Spaso-Preobraženského kláštera („Jaroslavský kreml“), Tolgského ženského kláštera, Kazanského kláštera, chrámových komplexů Jana Zlatousa v Korovnikách, kostelů Jana Křtitele, Ilji Proroka, Nikoly Mokrého, Jana Bohoslovce aj.
V polovině XIX. století je centrální část města dostavěna do podoby, která se dochovala dodnes. Jaroslavl se stává nejen památkovým městem, ale i průmyslovým střediskem, železničním uzlem a důležitým říčním přístavem. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou strojírenství, chemie, zpracování ropy a textilní průmysl. V současném hlavním městě oblasti žije 605 tisíc obyvatel.
Vologda
Vologda byla založena kupci z Novgorodu na místech „voloka“ mezi povodím řek Suchona a Šeksna. „Volok“, česky vláčení, v tomto případě přetahování lodí po suchu mezi povodími. Volok často měřil i desítky kilometrů, v případě Vologdy snad jen 8 – 12, údaje se různí.
Poprvé připomínána v r. 1147 v souvislosti se založením Trojického kláštera.. Do XIV. stol. patřila Novgorodu. Za vlády Ivana III. podřízena Moskevskému knížectví. Ve Vologdě byla uložena část „státní pokladny“.
V XV. – XVII. stol. velké obchodní a řemeslnické středisko na trase Rusko – Evropa přes Archangelsk a Bílé moře. Za Ivana Hrozného silně opevněno – r. 1565 započato s výstavbou kamenného kremlu. Od r. 1719 centrum provincie. Po založení Petrohradu a rozvoje obchodu na Baltu význam upadl.
Koncem XIX. a počátkem XX. stol. spojena železnicí s Moskvou, Petrohradem a Archangelskem. Do r. 1917 sloužila jako místo politického vyhnanství. V r. 1918 vzhledem k nestabilní situaci v Petrohradu je sem přemístěno14 vyslanectví (včetně USA a Anglie).
Z architektonických památek vyniká v historickém jádru města arcibiskupský dvůr se zachovalými kamennými hradbami (1671 – 75) – kreml. V něm jsou sofijský chrám, Zvonice (1654 – 59), Voskresenský chrám (1772 – 76), paláce a Jana Zlatousta. Mezi kremlem a řekou pak kostely Alexandra Něvského (XVIII. stol.) a Pokrova na Trhu (1778 – 80). Na severovýchodním okraji města v zátoce řeky Vologdy stojí Spaso-Prilucký klášter (založen 1371). Po uzavření r. 1924 vrácen církvi r. 1991.
Památník vologodskému rodákovi básníkovi Konstantinovi Baťuškovi – předchůdci a učiteli Puškina – byl odhalen na Chrámové hůrce při příležitosti 200. výročí jeho narození r. 1987. Sochař Klykov ztvárnil postavu básníka v kompozici s koněm a dvěma menšími ženskými postavami po stranách – Můzou a Palas Athénou. Palec na noze Můzy má prý tu schopnost, že když ho potřeš a něco si přeješ, tak se ti to splní. Bronzová kompozice (říká se jí „U koně“) se stala oblíbeným místem setkání mládeže včetně v Rusku tradičních svateb. A také sběratelů barevných kovů, kteří z ní odlamují co se dá.
V současném oblastním městě žije 287 tisíc obyvatel a město je známo hlavně díky krajkářství a výrobě másla se specifickou ořechovou příchutí.