Andaluzie 2008 – den pátý

Dlouhou dobu se nám nedařilo najít žádné místo k parkování. Jednu chvíli jsme projížděli kolem podzemních garáží, kde bylo volno. Okamžitě jsem tam zahnul, ale ouha. Parkoviště bylo pouze pro držitele speciálních karet. Po tomto zjištění jsme se snažil rychle vycouvat, ale za mnou už se mezitím začala tvořit fronta. Pokud ti, kdo stáli za mnou, chtěli zaparkovat, museli mi nejprve umožnit odjet, což bylo provázeno intenzívním troubením. Škvírka se ale přece jenom udělala a já do ní začal couvat. Při tom jsem nabral takový nízký obrubník, který z auta nebylo možné vidět a trochu očesal levou zadní stranu auta. Ale tím nemělo cenu se zdržovat.

Vyjeli jsme tedy znovu do ulic hledat místo. Po chvíli v jedné postranní uličce někdo vyjel, tak jsme tam vklouzli. Bylo to v poměrně prudkém kopci, místa nedostatek, takže to byl docela zážitek se tam upíchnout a posléze i vyjet. Ale podařilo se a my konečně mohli zahájit prohlídku města.

Marbella je čisté, úpravné město s bohatstvím zeleně jak veřejné, tak i soukromé, zdobící jednotlivé domy a jejich blízké okolí. Všude spousta pomerančovníků, bohužel v tuhle roční dobu s plody tmavě zelenými.

Zeleň tu vládne na každém kroku

Po nějaké době jsme došli do historického centra, tvořeného křivolakými uličkami se spoustou nádherných budov. Při těchto toulkách jsme také před kostelem narazili na jednu svatbu, jejíž hlavní aktéři přijeli Rolls Roycem a na první pohled bylo vidět, že se jedná o příslušníky té bohatší společenské vrstvy. Na náměstíčku před kostelem hrála smíšená kapela a na chvíli jsme i vnikli do kostela se na tu slávu podívat. Ukořistil jsem tam jedno foto a šli jsme dál, protože jinak to pro nás bylo bez zajímavosti.

Kostel v historické části města

Smíšený orchestr před kostelem

Svatební obřad v kostele

Historické centrum jsme prošli za chvíli – vzhledem k velikosti města se mi zdálo dost malé. Měl jsem chuť dále chodit po městě a hledat nějakou historickou dominantu. Bohužel však bylo příliš krásné počasí a Hanka projevila touhu se raději vykoupat, než chodit po městě. Tak jsme se odebrali k nedalekému pobřeží na pláž. Tam se Hanka usadila a dohodli jsme se, že já půjdu zpět do města a za nějaké dvě hodiny se pro ni vrátím.

Uličky a zákoutí Marbelly

Hrad v historické části města

Uličky a zákoutí Marbelly

Uličky a zákoutí Marbelly

Uličky a zákoutí Marbelly

Šel jsem tedy zpátky do města. Nachodil jsem několik kilometrů, ale nenašel nic, co bychom již neviděli. Tak jsem nakonec důkladněji znovu prošel historické jádro, prohlížel si jednotlivé budovy a obdivoval jejich půvab. Dvě hodiny uběhly jako voda a tak jsem šel zpět k pláži. Tam jsem ještě chvíli obdivoval úžasnou stavbu hradu z písku a pak jsme se pomalu začali loudat k autu. Po chvíli již jsme Marbellu opouštěli.

Nádherný hrad z písku na pláži

Na návrat bylo poměrně brzy a tak jsme se rozhodli ještě navštívit sousední město San Pedro. Byli jsme tam za pár minut, zaparkovali v centru a šli na kafe. Pak jsme se chvíli toulali po okolí, nakoupili nějakou potravu a rozhodli se pro návrat.

Cestou zpět jsme nějakým chybným manévrem odbočili na placenou dálnici a tak nás těsně před Fuengirolou potkala nepříjemná povinnost zaplatit dálniční poplatek. Při dalších jízdách už jsme si pak dávali větší pozor.

Den jsme ukončili v tradičním duchu u lahvinky, pouze jsme navíc hodili do pračky pár kousků prádla, abychom měli zásobu na další pobyt. Před ulehnutím jsme se ještě dohodli, že zítra konečně navštívíme jedno z daleko známějších měst – Cordobu.